ikona.png, 0 kB Nokturno.net / tvorba / dílko

  

+ přidej: dílko | obrázek» přihlásit | zaregistruj se

Utopená

05.09.04 | čtenář Ajuschka | 1884 x | vypínač

V té samé chvíli, kdy ledový vítr rval šedavé mraky na cáry

A pár těžkých kapek roztříštilo se o betonovou zem,

Stála jsem bosými chodidly smáčenými pěnou moře

Ve vlastní krvi, prýštící z ran, zasazených trnitým osudem.

Políbená šaškem se smutnýma očima,

Kterého znala jsem sotva pár chvil,

Spatřila jsem tehdy poprvé onu černou berušku zítřejšího rozbřesku,

O které tak často mluvil a která znamenala smrt.

Prolétla kolem jako myšlenka unášená větrem

A zanechala po sobě nekonečné prázdno,

Které ve mně zůstalo už napořád.


 Přidat komentář 




› Online 27


O nokturnu

Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.

©1999-2024 Skaven

Shrnutí

komentářů: 14769
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6441
autorů: 866