Nokturno.net / tvorba / dílko

Vždy když tě potkám,
vždy když se tak usmíváš a máváš,
sama sebe se zeptám,
kolik ze sebe sama mi asi dáváš.

Miluju ty dlouhé chvíle,
když spolu kráčíme uprostřed davu,
místo metrů jsou pak míle,
čas se zastaví, nebe padne na hlavu.

Vždy když jsi tak blízko,
vždy když téměř dotknou se naše těla,
Srdce mi buší tak nízko,
zrychlí mi tep aniž bych chtěla.

Miluju tvou rozpačitost,
když těžko hledáš rozumná slova,
doufám v naši nekonečnost,
doufám, že zítra uvidím tě znova.