18.03.09 | Auril, @, další tvorba | 2081 x | vypínač
Jsem
posledním zrnkem písku
co zbylo na poušti,
sněhovou vločkou
co na slunci pomalu se rozpouští
Jsem
ubohou mátohou
jež cosi slepě ve tmě hledá,
věřícím bez Boha
co v naději marné k němu zraky pozvedá
Jsem
mouchou černou
děti utrhly jí křídla,
hlubokou vráskou
kterou se stáří vtírá
Jsem
květinou bez listů
nikdo jí nedal pít,
bezrukým houslistou
jehož tóny nemohou nikdy znít
Jsem
tenkou bílou nití
snadno se přetrhne,
bestií bez citu
co z řetězů zoufale se rve
Jsem
štastná asi jako rýha v zemi,
bílý tulipán špinavý od bláta,
velký muž jehož srdce těžké je a ze zlata,
snad slunce kterému vzali svit
Co z toho všeho já můžu být...
beznaděj ... touha naděje humor temnota aa . cesta mládí žena erotika podzim deprese strach antilistí horor emoce * zklamání život poezie voľný verš jen tak bolest přetvářka haiku les sex hrůza horror vztahy momentka smrt zoufalství marnost x fantasy osud srdce smutek vyznání vztah svoboda .. příroda pocit sen povídka krev sobota noc město láska realita tma samota vzpomínka čas zima pocity nenávist
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2024 Skaven
komentářů: 14769
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6441
autorů: 866