18.04.07 | Doris, @, další tvorba | 2599 x | vypínač
NOSOTROS SOMOS OJOS
Loučíš se a fouká vítr.
Mé malé dlaně mávají.
A říkají,sbohem tati.
Dveře o hranu skřípají.
Mé plné rty šeptají.
Znám jenom tvé šaty.
Slunce přestalo hřát.
Mé černé oči vnímají.
Velký oranžový pomeranč.
Listy v dešti se lepí.
Mé myšlenky zkoumají.
Staré tátovy fotky potají.
, linkuj! 
, jagg 
vzpomínka povídka realita podzim deprese momentka fantasy pocit město srdce sex .. voľný verš ... příroda žena nenávist přetvářka aa les noc jen tak haiku horror mládí osud poezie sobota krev čas svoboda vztah bolest strach láska samota marnost . tma cesta touha smutek antilistí pocity emoce vztahy temnota hrůza * zklamání erotika x horor život naděje smrt vyznání zoufalství beznaděj humor zima sen
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2026 Skaven
komentářů: 14788
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6519
autorů: 867