Nokturno.net / tvorba / dílko

Až hlavu pozvednu,
do dáli vzhlédnu,
do očí oblohy,
ospalé ruce.

Až ruce pozvednu,
k obzoru vzlétnu
tam někam do dáli
za tebou slunce.

Až zemi pozvednu
pokrytou mrazem
pálivou nahotou
prostého bytí.

Pak možná pochopí,
že nemělo punce
dobrého člověka,
jen blázna
ke zbytí.