27.08.09 | čtenář Kostěj Bílý | 2481 x | vypínač
Až hlavu pozvednu,
do dáli vzhlédnu,
do očí oblohy,
ospalé ruce.
Až ruce pozvednu,
k obzoru vzlétnu
tam někam do dáli
za tebou slunce.
Až zemi pozvednu
pokrytou mrazem
pálivou nahotou
prostého bytí.
Pak možná pochopí,
že nemělo punce
dobrého člověka,
jen blázna
ke zbytí.
, linkuj! 
, jagg 
les vztah aa žena krev pocit * podzim život vyznání srdce haiku povídka beznaděj mládí zima smutek noc ... čas přetvářka horror touha sex samota cesta poezie město voľný verš . temnota svoboda emoce deprese vztahy láska příroda nenávist vzpomínka erotika naděje bolest marnost sobota fantasy horor .. tma sen x smrt osud pocity zklamání humor zoufalství jen tak realita antilistí strach hrůza momentka
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2026 Skaven
komentářů: 14784
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6518
autorů: 867