Nokturno.net / tvorba / dílko

Strčili mě do jakéhosi ústavu na pozorování a léčbu, neboť prý moje životně důležité orgány, ale i mozek, jsou alkoholem nebezpečně zdevastované. Cha, prdlajs jim záleží na mém zdraví, to jen aby dodrželi literu zákona. Potřebují totiž, abych byl patřičně při smyslech a vypovídal, protože v případě s tou mojí se nedovedou hnout. Nevím, jestli je potěším, jelikož já si nevzpomínám na nic, jsem totálně vygumovaný, i černá skříňka, jak nazývám podvědomí, je zcela jistě prázdná. Ale jen ať se utěšují, já si tu hovím a bylo by mi celkem fajn, kdybych tu měl nějakou lahvinku vodky a nebyl připoutaný k lůžku. Ale láhev bude, už jsem na tom zapracoval. Do jizby vstoupil doktor, mladá sestřička a dva lapiduchové, chlapi jako hora. Uchopili a pevně mě sevřeli, abych sebou neškubal, doktor napíchl žílu, odebral mi krev, potom něco do žíly natlačil, do huby mi nasypal za hrst tablet a zalil vodou, zkontroloval, jestli jsem je poslušně spolykal a pak i s celou tou svou suitou odešel. Takhle jak teď to běží snad už třetí týden, ale jelikož mi mladá pohledná sestřička chodí přidržet kohouta a opatruje mě jako miminko, neremcám. A krmit mě chodí dokonce dvě sestřičky. S potěšením je oblbuji a vedu chlípné řečičky. Obě jsou milé, stály by za hřích, ale protože prý jsem maniak a vrah, chovají se vůči mně odměřeně. Po vizitě jsem usnul, ale před polednem mě vzbudila jedna pádná facka, mám prý jít zkusit odpovídat vyšetřovateli na otázky. Jen se hochu ptej, stejně se nic nedovíš... pomyslil jsem si, ale neřekl, stejně by to nesedělo, neboť vyšetřovatelem byla ženská, kočka jako řemen, řádně vyvinutá, sexi v každém směru. Bylo to první sezení, takové zahřívací kolo. A zítra se mělo opakovat. Když jsem osaměl, nahlédl do jizby jeden pacient, se kterým jsem se dohodl na tom chlastu. Dělal na tomhle oddělení cosi jako saniťáka.
-... sakra, člověče, já snad s tou lahví maturoval... Dostat ji do ústavu .. a ještě k tobě... Máš ostrahu jako státní poklad...-
-... hele..., přestaň zbytečně kecat.. Tak máš tu vodku nebo ne.. ?!-
Saniťák přikývl a vytáhl z vědérka s dezinfekčními prostředky láhev s nápisem SAVO, ale v ní měla být vodka.
-... tak dělej už... otvírej.. a nalívej... a rovnou do huby, brácho..., nekoukej kolem, vole, tady žádné šampusky nenajdeš... Tak fofrem...-
Saniťák mi nechal do hrdla vtéct několik vydatných loků, pak zbalil fidlátka a vytratil se z jizby jako duch. Po chvíli jsem začal pociťovat první příznaky, jenže nebyly to ty známé příznaky opilosti, ale reakce na odvykací preparáty. Začalo mi být nesnesitelně zle, prudké křeče mi div nepotrhaly vnitřnosti, zvracel jsem jako když sopka chrlí lávu, prudce a na všechny strany. Začal jsem ztrácet vědomí a myslil jsem si, že jsou to mé poslední okamihy. Do jizby se vřítil doktor, sestřičky i oba lapiduchové.
- Chci... kněze... - vyšlo ze mne v pudu sebezáchovy nebo snad z recese skrze zaťaté zuby a pak mě obestřela tma a ticho.
o
Nevím, jak dlouho jsem byl mimo, zda několik hodin, nebo několik dnů, ale když jsem se opět přihlásil k životu, seděl u mé postele kněz. Skutečný, živý, žádný přelud jako s deliriu tremens.
- Chtěl jsi mi, můj synu, něco říci..., ulevit svému svědomí a očistit duši ? Poslouchám...-
- Ano, otče... Takže... ale abyste byl v obrazu, musím od začátku... Žár léta byl vražedný. Pil jsem pivo za pivem a ani mi nebylo třeba čúrat, tekutiny z těla unikaly potem, jen tak syčelo. O půlnoci mě vyhodili....etc...
( Da capo al fine )
o
Když jsem skončil svou zpověď, pohlédl jsem na kněze. Hlavu měl skloněnou až se bradou opíral o mohutnou hruď a ... spal. A to mě urazilo. Kašlu na spasení, na všechny, na všechno. Navzdory připoutání se mi podařilo ústy přiblížit ke knězově hlavě. Nabral jsem do plic vzduch a ze všech sil zařval. Knězem trhlo a pak se jeho tělo bezvládně sesunulo na zem. Infarkt. Ikdyž právě toto jsem nechtěl, nebylo mi ho však líto, byl to boží trest za to, že místo toho, aby si plnil své poslání, spal, přičemž jeho chrápání občas přerušovalo krkání, nechutné a páchnoucí po vězeňské stravě...