ikona.png, 0 kB Nokturno.net / tvorba / dílko

  

+ přidej: dílko | obrázek» přihlásit | zaregistruj se

Hrdinové jsou na draka - 1.část

27.11.09 | John Pustard, @, další tvorba | 2841 x | vypínač

Část 1. Spiderman
Jednou takhle pádím po ulici vidíc spidermana jak si to s pavučinkou střílí na okapy a zhoupne se vždycky na další barák. To mě vyloženě naštvalo. Jeho bezstarostnost, jeho geroiství. Jeho modro červená uniforma. Jeho perfektní mravní zásady už mi lezou krkem od tý doby, co je Boblama prezidentem. Jednou ho ten sráč zachránil před jistým atentátem. Když pan prezident přecházel ulici se svoji malou, krásnou dcerkou, řítila se na Boblamu dvoutunová Tatra. Pavoučák jen přelít přes ulici a doplachtil s dvouma černouškama na druhej konec ulice. Ten atentát byl plánovanej něco přes dva roky. Celej plán se zakládal na tom, že si Boblama bude uprostřed silnice zavazovat tkaničky u svých bot Pike. Když ta chvíle nastala, řítila se Tatrovka s pískem plnou rychlostí devadesát mil za hodinu a prezďa už měl na kahánku. Nic mu nemohlo pomoct, kromě.. Ovšem to si přilít pavoučí bukva a zachránil je. Od tý doby nemám toho síťaře rád. Ostatně jako všechny superhrdiny. Samozřejmě mám pro naše ochránce připravené konečné řešení. Něco jako bežte do sprch a svoje věci si nechte tady. Jenomže tam voda týct nebude, milánkové..
Pavoučák, vlastním jménem Petr Propiska. Jeho zvyky mám kopletně zmapovaný. Chodí do školy, je svobodnej. Občas si jde uplýst nějakou pavučinu na Manhattan. Moje chvíle nastane až budem sami v temný uličce. Tam si ho kompletně podám. Náklep, kterej dostal naposled od písečňáka bude proti tomu procházka dělohou vysokoškolačky. Ten den je právě dnes. Pítr chodí každej den hrát na varhany do místního kostela. Tvrdí, že ho to baví. Já znám pravej důvod. Důvod je ten, že pan farář je podobojí a rád si nechá podržet i od hošánků. Jeho posluhovačka už mu ho nedokáže postavit, je jí něco přes.. ..no to se u dam neříká. A proto musí nastoupit náš superhero, kterej koná dobrý skutky, kde se dá. Počíhám si na něj až se bude vracet..
Je půl deváte večer. Čas mé pozdní večeře. Večeři si dnes rád nechám ujít. Na práci mám tohoto odmaskovaného panáčka, který se bude vracet domů s plnými ústy práce. New York je město zločinu, nikdo se nebude shánět po nějakým polovzdělaným studentíkovi.
Vydávám se na cestu, v kufru svýho báva mám připravený následující věci: harpunu, brokovnici, sklenici vteřinovýho lepidla a sekáček na maso. Nevím jestli to bude stačit, ale následující vývoj událostí mi ukáže výsledek, bude to bžunda.
Spidy vyšel z kostela, můj dalekohled s ultrafialovým filtrem mi odhalil, že má na límečku své drahé košile něco bílého, něco lepkavého, asi se polil tatarkou otce svatého, když byl u zpovědi. Vykračoval si to prostředkem ulice. Sledoval jsem ho, nemohl o mě mít žádné tušení. Byl přede mnou jen asi čtyři metry, když jsem šlápnul na plyn. Moje autíčko umí zrychlit velice rychle, o čemž svědčil i fakt, že sem narazil Spidymu do prdele ve sto kilometrové rychlosti. Pítr se odkutálel někam do příkopu. To ještě nebyl konec.
„Jezdíš jak prase, ty sráči!“ dostalo se mi pochvaly.
„Tak co Spajdy, konečně tě bolí řiť zvenku!“ rejpnul sem si.
„Co si o sobě myslíš? Budeš urážet mne, superhrdinu a myslíš si, že si odjedeš jen tak?“ odpověděl Spidy.
„Nečekal bych od tebe takovou aroganci, od chlapa, co nosí modročervený pyžamo i na veřejnosti.“
„Já zachraňuju lidi, na rozdíl od tebe, právě jsi mi skoro urval řiť!“
„Myslím, že to nemohlo bolet tolik, jako před chvílí v kostele cukrouši.“ odvětil jsem.
„Tak to by stačilo, právě mi došla trpělivost!“ buzík se nasral.
Strhal ze sebe všechno, co měl na sobě. Vlastně ne všecko, to bych se asi poblil, ale zůstalo mu jen jeho krásný, elastický, modročervený pyžámko, myslím, že se mu tam ještě dole rýsovaly nějaký koule nebo co, trochu se mi zvednul kufr, ale nic vážnýho. Moje máma mi vždycky říkala, ať nebliju na veřejnosti, tak sem ji protentokrát poslechl a nechal si to na potom.
Spiderman působil docela nebezpečně, vypadalo to jako když kolem něj stoupá pára. To sem se sice neplet, ale bylo kvůli tomu, že byla zima a on šlápnul do zrovna položenýho koňskýho hovna, takže ten vůl měl trochu zaneřáďený holinky nebo v čem to šmajdá.
Než jsem vystoupil ze svýho milovanýho autíčka, napil jsem se lektvaru na posilnění. Zkrátka se mi zastřou smysly a můžu bojovat bez zábran. Jsem totiž Pustard z Plívije, vědmák v tomto čase raketových pohonů a automatických praček. Poslední přeživší z dávného světa. A jsem zlej.
Spiderman zaútočil, střelil po mě tou svojí pavučinou. Docela to štíplo. Vytáhl jsem sekáček, usekl to jako rybí vocas a vysmál jsem se mu do ksiftu. Vzal jsem skleničku se vteřiňákem a chrsnul mu lepidlo na nohy. V tu ránu se mu slepily. Myslel jsem si, že mám vyhráno, ale ten vůl zabejčil a serval kalhoty a byl volnej. Pomalu mi začala docházet trpělivost. Šli jsme na pěstní souboj. Jednu mi ubalil. Hlava se mi zatočila. Spadnul jsem do příkopu. To by stačilo. Začal jsem používat prvky karate, co jsem se naučil na semináři v klášteře. Kopl jsem ho mezi nohy. Zařval hlasem tisíce eunuchů, něco takovýho jsem ještě neslyšel. Pomalu se zvedal na nohy. Moje trpělivost právě došla. Šáhl jsem do kufru pro harpunu. Zamířil na pravej meniskus a stiskl spoušť. Když šíp z harpuny prolítl jeho kolenem, bylo asi dvě vteřiny hrobový ticho. Potom se stalo něco neočekávaného. Spiderman začal brečet. Brečel jak malej kluk. Ležel na zádech bez kalhot a z nohy, za kterou se držel čouhal kovový šíp. Taky bych brečel. Řek sem si, že už mě to nebaví poslouchat. Vzal jsem brokovnici a pažbou sem toho adolescenta uhodil do hlavy. Byl v bezvědomí. Naložit do kufru ho nebyla žádná fuška, vážil tak padesát kilo i s postelí. Teď ho zabíjet nebudu, na zúčtování dojde za pár okamžiků.
Dojeli jsme do mýho letního sídla, jak se to dá s trochou nadsázky popsat. Je to vlastně jen garáž a je tam kurevská zima. Do kotle sem přihodil mišelinku, aby nám tu nemrzli tolik nohy a přirozeně přirození.
Spidyho jsem přivázal ke stolu řetězem na čokly a dal mu čuchnout trochu toluenu. Probral se.
„Proč mi dáváš k rypáku toluen? Já už do toho nechci spadnout! Byl jsem půl roku na odvykačce.“
„Skvrna na pověsti počestnýho hrdiny, jo? Povídej mi o tom, možná tě pak nechám na živu. Něco jako slitování.“ lakoval jsem ho.
„Nasrat, kdo vlastně seš?!!“ zařval Petřík.
„No dobře. Jako moje první oběť k obětování si zasloužíš trochu pravdy. Poslal mě bůh, abych šířil pravdu a slovo boží, jsem syn Adama. Předtim než ho Eva vykastrovala a vyspala se s hadem, tak jsem byl počat. Když se vyspala s hadem, tak konečně dostala orgasmus, páč had jí tam zalez celej a zkrátka to uměl i s jazykem. Ale to už sem já byl embrijko.“
„Kecáš!“ odvětil Spidy.
„No jasně, že kecám ty kreténskéj vysokoškoláku, myslíš, že ti tady budu otvírat srdce, jako ty poklopec farářovi. To se pleteš. Ty potřebuješ akorát vědět to, že ti musím vyříznout půl libry masa zaživa. Neboj může to bejt i o trochu víc, nejsme přeci v Shakespearovi a nejsem žid, vázanej smlouvou.“ vysmál jsem se mu.
Musím se podívat na tu zaklínací formuli.
Ze svitku mága I:
Pavoučí muž jenž nejlepší mezi svým druhem jest..
Jeho masa půl libry zaživa musíš uřezat, by poškozena byla jeho čest..
Jeho bradavky s pavučinou na další zaklínání použiješ..
Zda-li je kopletně od kůžičky uřežeš..

Začínám porcovat. Nejlepší místo k vyříznutí bude myslím stehno. Vzal jsem skalpel a sekáček. Krev kapala a mě to začalo vzrušovat. Hlavně, aby to bylo libový masíčko. Stehenní tepna poté co byla přeťata začala propouštět hodně krve, skoro jako z prasete. Házel jsem odřezky masa na váhu. Místností se prolínal řev. Potřebuju aby měl hošík pořádnej strach, jako zvíře, který jde na porážku. Pak se uvolní do masa ten správnej hormon potřebný na výrobu lektvaru. Váha zabzučela při nastavený cílový váze půl libry. Hodil jsem tam ješte jeden odřezek a dokončil práci. Maso díky sušení ztratí trochu váhy, tak na tom nehodlám šetřit, je to ostatně zadarmo.
Spidy vypadal, že každou chvíli vypustí duši. Ještě jsem mu něco dlužil. Moje šavle směřovala přímo do jeho obličeje a myslím, že bylo zatraceně dobrý to, co viděl v životě naposled. Opravdu dobrý kuřecí hamburgry, hranolky a tatarkou, to vše v nádherném meny zablité kokotolou. Pozdravuj v nebi gerojku. Počkal jsem až vychladne a z bradavek vyždímal do skleničky pavučinu. Pak je uřízl napřímo skalpelem. Celej komplet pavučinu a bradavky zamrazím a maso nechám vysušit, možná trochu vyudit.
Lámal jsem si hlavu, co dělat s tělem, ale řešení bylo jednodušší než spočítat rovnici o nula neznámých. Vyhodil jsem tělo na dvůr, kde bude potravou pro mé dva domácí mazlíky Lady a Srampa.
Ptáte se na co potřebuju všechny tyto ingredience, které jsem právě ukořistil? Chci ovládnout peklo. Základ je si vyvolat draka. Před dvěma sty lety jsem ukořistil svitek Draconius, ve kterém se hovoří o vyvolání draka s jehož pomocí lze ovládnout Inferno. Drak je dobrá zbraň i proti samotnému satanovi, kterýho musím nakonec zabít. No nebude to žádná prdel.
TO BE CONTINUED..


 Přidat komentář 




› Online 23


O nokturnu

Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.

©1999-2024 Skaven

Shrnutí

komentářů: 14769
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6441
autorů: 866