Nokturno.net / tvorba / dílko

Velkolepý americký mindrák začíná polibkem mezi dvojicí mužů v poslední sekundě jejich života. Ne že by to právě byli homosexuálové, ale jsou to jen prostě takoví obyčejní tvrdí hoši. Vypadali jako dvě primabaleríny. Prostě jim to slušelo a byli šik. Jen měli krapet smůlu.

,,A co se jim vůbec stalo?“ zeptal se Jude, jako by se mu snad skutečně zadařilo vnořit se svým ostřížím pohledem do mé nekalé myslivny, jejíž oční vjemy právě sjížděly jeden z kultovních snímků Hiorinemy Nakati BLEŠÍ PAVUČINA V KOSTCE LEDU.

,,Ty bys to chtěl opravdu vědět?“ zahleděl jsem se na překvapeně vzdouvající se Judeho tepláky v místě rozkroku.

,,Ano prosím,“ prohrábl si slušně svůj vous udržovaný pořádnou směsicí kapek levného vína, pivní pěny a hustou spouští nedopalků cigaret. Někdy vypadal skutečně tak eroticky, že leckteré houmeles by před něj padlo na kolena jako před svým božstvem. Pohladil jsem ho proto něžně, abych jej připravil na onen toliko dojemný příběh, po jeho mastných vlasech s bohatým strništěm lupů a spustil jsem. Už ze zásady mluvím nesrozumitelně a mnoho významově. A to i přes spoustu slov utvářejících se v četné věty jako bych vlastně ani nic neřekl. Začínalo to přibližně těmito slovy, a hlavně pak sázel jsem na jeho omezenost a vydatně dostačující nevzdělanost k mým naprosto nesmyslným průpovídkám typu:

,,Začalo to v Moldavii. Psal se rok 1882 a jmenovali se Aleš Cáb a Pavel Poruba. Ten první byl romantik stižený epilepsí neduživé marnotratnosti a ten druhý tvrdý hokejista bez bruslí a hokejky. Oba dva se ale chtěli stát baletkami, a tak za tím účelem přijeli do tehdejší Valašské Polanky. Jejich průsvitně narůžovělé šatečky a nezvykle velké pyje vzbuzovaly velkou pozornost u tehdejšího pra praotce dnešního frátera Huga. Tehdejší fráter se ale jmenoval Emil a měl výsostný cit a smysl pro pohybové umění, vizuální krásu světa rozkoše a nadlidsky nechápající rozmnožovací schopnosti, že z něj sálal strach do všech možných mezí, hlavně pak především pod spodky chalanů. Tehdy se samozřejmě nenosily trenýrky, takže to všechno bylo snažší...“ Všiml jsem si, že Jude neprozřetelně usnul. Dokonce i jeho věčně napružený pytlík splasknul. A tak jsem se posadil do okna a obrátil se na jednoho vrabce. No, ona to taky mohla být spíš sýkorka. Ale co už, bylo mi líto nedokončit tuto pichovinu. Ale už jsem na to celkem pozapomněl. Nevím proč bych měl dál rozvíjet slova větných spojení typu:

,,Pozval je dál k sobě, aby je oslovil a svlékl. Moc se jim nechtělo, ale nabídl jim slovenskou borovičku. Též jim poskytl lůžko. Jednu rozměrnější rakev, kde však oba mohli spát společně jenom tehdy, když se jeden z nich zasunul do toho druhého. Což byl vlastně prapočátek dnešní Polanecké bohatě v tradici rozvíjené sodomie. Taky jim časem samozřejmě došly zlaťáky co ukradli Stanislavovi na poště v Praze za pomoci stroje času jenom proto, aby měli sdostatek prostředků na cestu z té pitomě nekulturní a elektricky zaostalé Moldávie. Jenomže Valachy jsou zemědělský kraj. Hlavně pak dřevorubecké odvětví strojního průmyslu. A snad i proto vzali krumpáče a lopaty a vydali se hrdinně a zaujatě budovat železniční násep, aby podkopali místní rozvoj. A uběhlo ještě mnoho let, než zestárli a zanechali po sobě nějaké potomky. A...“

,,Kecáš!“ vykřikla sýkorka. Vyboulila oči a zjevně zešílela. Jude stále spal a v compu bezútěšně běžel ten kultovní snímek Hiorinemy Nakati. Zadíval jsem se do Slunce západu. Překontroloval kešeni a obratně seskočil z podkroví o patro níž na balkón. Odtamtud to už byl k zemi jenom kousek. Takže jenom co jsem si roztříštil kotníky o beton a oprášil si kolena od popraskaných klíšťat vydatně nasáklých a popadaných z našich dvou koček, mohl jsem spokojeně vlažnou chůzí po rukou vyrazit do hospody U Pavlíků, kde už seděl Starý Pincek a sestavoval zasedací pořádek za účelem jakéhosi hokejového mistrovství. Též byl hlavní pořadatel sázek. Držel bank a kupčil s výsledky. Stal se z něho doslova společenský tyran místní hospodské smetánky. Ale nasrat na něj. Přisedl jsem si k Aleši Cábovi, z něhož je v dnešní době ve skutečnosti vysmažená pseudománička beroucí čisté piko. A za Pavlem Porubou, z něhož jakožto nadějného hokejového případu se stala jasně beznadějná socka. Teď tam u nás tu a tam popíjejí pivo. Ale vesměs žijí jinde a nebo jsou už dávno mrtvi.

29. dubna 2004

Chlív out