Nokturno.net / tvorba / dílko

Vešel celý v černé do síně kostela,
jeho vlasy, krása stříbrného popela.
Sám neví co to s ním udělá
a zamíří k místu, kde kdysi ona seděla...

"Sedím na dřevěné lavici kamenného chrámu
a čekám na dlouhé kázání o svatém Pánu,
který už uštědřil mi nejednu tvrdou ránu...
K čertu, tak radši opět vstanu."

Pohledil koženou vazbu knihy co jsi sebou vzal,
pár stránek slzama včera v noci umazal.
Pohlédne na toho co mu sílu svou už dokázal
a uzlíček na jejím kapesníčku pečlivě rozvázal..

"Tak to by bylo lásko moje, dodržel jsem slib...
Teď už ti snad bylo odpuštěno za mnoho mých chyb.
Bolestivě popravdě zněl ten tvúj poslední vzdych
a snad je z tebe anděl, co sejme ze mně hřích..."

Postavil se a vzhlédl do plamenú blikajících svíček
a spoměl si na pohled modrý anděla spod bílých hebkých víček.
Otočil se a vzpomínka na ní mu do srdce vkročila.
Odbili hodiny, její zádušní omše se skončila...