27.10.06 | čtenář Jindřich František, @ | 1898 x | vypínač
Úvod k „Černé hodince“
Rád jsem sedával na terase jednoho z rodinných domků na strmé stráni
nad městem a díval se na krásu pode mnou. Miloval jsem ten pohled plný pohody –
za jarního dne, kdy rozkvétají lesy a město je zahaleno mrakem žlutavého pylu,
stejně jako v prosincové noci, kdy pod rozžatými lampami jiskří na kost
umrzlý sníh a svištící troleje ozařují ulice i oblohu oslnivými záblesky.
Držíval jsem tam svoje černé hodinky a vzpomínal: Kde jsou všichni moji
dávní přátelé? Rozběhli se do světa a ten je pohltil. Některé z nich si
dávno vzala zem, na mnohé si ani nevzpomínám. Co tváří potká člověk během
života!
A přece tu mám pro každého pomyslnou židli: Pro ty, kteří odešli,
i pro ty nové, kteří přicházejí. Mají-li zájem naslouchat, ovšem…
O hatství a chudobě
Všude jsou lidé bohatí a chudí. Někteří jsou velmi bohatí a někteří,
bohužel, velmi chudí.
Ti velmi bohatí obchodují ve velkém, užívají si přepychu a dále bohatnou.
Chudí také obchodují, ale v malém. Proto neužívají přepychu a dále
nebohatnou.
Bídou všech bíd pak je, když člověk prodává sám sebe – což neplatí
jen o chudých, kteří se prodávají z bídy, ale i o těch druhých,
kteří to dělají ze zcela jiných pohnutek. Lidská společnost má pro ně svoje
specifické slovo – „prostitut“.
Je to slovo mezinárodní, což svědčí o oblibě sportu zvaného
„prostituce“, ale také o totálním úpadku mravů, cynismu mezi lidmi a ještě
o ledasčem jiném.
V životě jsem se setkal s nejedním prostitutem
i prostitutkou, ale oni neprodávali ani tak své tělo, jako svou mizernou
duši, a bohužel – často obojí současně. Tímto obchodem si záhy prodavači
vlastních duší vysloužili přiléhavý název – „zaprodanci“.
Zaprodanec je tvor bez těla i bez duše, ale také bez srdce, které je
s tou duší spojeno. Je to pouhá hmota bez citu a její hodnota je kolísavá
podle toho, jak se právě pohybuje ten který měnový kurz. Zaprodanec má mnohem
menší hodnotu než obyčejný prostitut. On totiž zradil sám sebe, svoje svědomí, a
bez svědomí není člověk člověkem.
Ale v podstatě je jedno, komu nebo čemu se člověk zaprodává – jestli
jinému člověku a jeho nezřízeným ambicím, či nějakému politickému hnutí. Můj
dědeček kdysi říkával, že „žádná politická strana není nic jiného, než obyčejný
prasečí chlívek“. Rozdíl mezi chlívky je prý jenom v tom, že každý
z nich je natřený na jinou barvu. Také říkával, že v každém platí
vždycky jeden zákon – zákon boje o koryto. Proto nikdy v žádné
politické straně nebyl, ten můj dědeček.
Inu, bylo to asi tím, že i když nebyl bohatý a nebyl vždycky
střízlivý, schopnost rozeznávat barvy nikdy neztratil…
vztah tma sex zoufalství touha fantasy samota pocity erotika mládí osud strach sobota vyznání temnota sen nenávist cesta jen tak srdce x haiku život poezie svoboda momentka voľný verš vzpomínka krev horor žena * aa smrt láska noc emoce bolest deprese pocit antilistí vztahy horror naděje les humor příroda přetvářka hrůza marnost smutek .. ... realita podzim zklamání čas zima beznaděj . povídka město
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2024 Skaven
komentářů: 14769
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6441
autorů: 866