01.08.09 | Donar Tyr, @, další tvorba | 2821 x | vypínač
Tatínek ( otcem Izabely byl král Filip IV Krásný, který udělal z Francie velmoc, avšak jeho rozhodnutí jí tahaly zpátky- veliká chyba byla vyvraždení templářú, kdy velmistr v plamenech uvrhl do kletby celý jeho rod- kletba postihla i Izabelu- málo štěstí a lásky v životě stejně asketické dcery svého otce bylo... ) :
Pamatuju si tě-
byl´s krásný a přísný...
Byl´s majestát,
vzešlý z krve Kapetú,
pak v Saint-Denis tě tvá druhá žena pojala-
Francouzská země...
Otče múj stydím se!
Byl´s jediný múj cnostný-
muž, vzor a stát...
A já krev tvou zředila s králem hlupákú...
Pak hříchy nevěst-kurev tvou dúvěru sklamala.
Tatínku prosím, již nekárej mně...
Dělám to vždy před spaním sama.
Jsem Francouzká vlčice,
dcera svého otce...
Hrdá skalní orlice,
žena s prsty kolem jílce meče,
který opřel se jí o hrdlo.
Manžel ( manželem Izabely byl Eduard II., anglický král- svou nádhernou ženu podváděl s muži, svému nejvlyvnějšímu milenci Hughovi Despencerovi věnoval její majetky, aby pak vybojovala trún pro svého mladého syna za pomoci svého jediného milence. Však krutost s jakou dal Eduarda zavraždiť děsila jí také- skonal přeražen rozžhaveným rohem otvorem, kterým jindy rozkoš přijímal ) :
Pamatuju si tě-
nádherný múj muži
se lvem v erbu...
Však zajícem v srdci.
Kruté měl´s oči,
když jsi mé šperky cpal do košil milencúm...
Však stejně stydím se,
má výhra mě souží.
Tvá smrt nebyla hodna pro největší sběrbu
i když to samé by mi udělali tvý milenci...
Ach, vlhnou mi oči.
Kdysi jsem tě milovala však zústal mi z tebe jen trún...
Teď na trúnu hanby sedím sama.
Jsem Francouzká vlčice,
dcera svého otce...
Hrdá skalní orlice,
žena s prsty kolem jílce meče,
který opřel se jí o hrdlo.
Milenec ( milencem Izabely byl lord Mortimer, uprchlík z Toweru, povstalec proti jejímu muži, ženatý muž, co jako jediný prolomil Izabelinu cnost- však jeho touha vládnout Anglii, překonala lásku k ní a dovedla ho pod katúv meč- Izabelin syn mu neodpustil vraždu otce ani nemanželské dítě, které jeho matka čekala, tak přinutil jí dívat se... ) :
Pamatuju si tě,
múj zachránče, má lásko...
My ženy štvance milujem
a tvá síla a čest mě oblouznila.
Světice padla
k nohám tvým.
Nenávidím tě,
hrál ´s s vysokou sázkou...
Nestačila ti já, to pro moc jsi zabíjel.
Já v hříchu jak suka ti dítě skoro porodila.
Ozdoba tvého ega co taky smilnila a kradla
tvé tělo, duši i tvúj stín.
Teď hladím si vlasy sama.
Jsem Francouzká vlčice,
dcera svého otce...
Hrdá skalní orlice,
žena s prsty kolem jílce meče,
který opřel se jí o hrdlo.
Živá přišla o hlavu, kdy kat seknul jinde...
... samota marnost sex pocity tma krev pocit voľný verš humor mládí momentka přetvářka zklamání realita vzpomínka bolest smutek příroda podzim svoboda deprese beznaděj horror poezie haiku emoce horor život touha strach osud vztah město čas vyznání noc naděje fantasy * hrůza .. láska temnota nenávist smrt srdce sobota povídka zoufalství žena jen tak vztahy aa erotika les sen cesta zima x . antilistí
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2024 Skaven
komentářů: 14769
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6441
autorů: 866