ikona.png, 0 kB Nokturno.net / tvorba / dílko

  

+ přidej: dílko | obrázek» přihlásit | zaregistruj se

Tajemný hrob

08.09.06 | čtenář Irena | 2135 x | vypínač

Tajemný hrob

I v neděli ráno brzy vstával, aby stihl před tím, než půjde na mši do nedalekého kostelíka, nakrmit drůbež a koníka, který přešlapoval ve stáji a už měl chuť na šťavnaté jablko. To bylo zvykem, v neděli přilepšit domácím zvířatům. A ta, jakoby to věděla. Ale tohle nedělní ráno se mu nějak hůř vstávalo. Cítil se nějak těžký a malátný, jakoby mu celou noc sedělo na prsou něco těžkého. Představa, že by se měl vláčet při pondělku k doktorovi do města, mu příliš neseděla. V čekárně je vždycky plno,a navíc, ty babské řeči se nedají poslouchat. Úplně člověku spletou hlavu ! Umínil si, že když mu nebude po mši líp, že navštíví místní bábu, která přeci jen těm obyčejným nemocem rozumí. Sám také sbíral léčivky.Lidi si k němu chodili, protože věřili, že od hrobníka mají větší moc. Ale to byly asi jen řeči, sbíral heřmánek, třezalku, kopřivu, květ bezový, trnky květ, lípu, obyčejné byliny. Sušil je va půdě.Tam byl pěkný vzduch. Někdy odpoledne, když měl po práci, tak si tam sedl pěkně pod vikýř a díval se na plující mraky. Změna neškodila, vždyť od ráda se díval cizím lidem do hrobu. Syn mu pořád říkal, táto, nastěhuj se k nám do Prahy, co v tom ztraceném místě budeš dělat. Vždyť tam ještě věříte na upíry. Ale co, myslel si Kalousek, pořád lepší věřit na upíry, než koukat do zdí a šlapat tvrdou zem, uhýbat před bláznivými auty a nechat se šikanovat úřady. Tady je klid, nikdo nic nechce, jedou do roka zaplatím daně a je vymalováno. Důchod mne uživí a těch pár hrobů, to je jako služba bližnímu.

Tak tedy vstal, postavil si na čaj, připravil si bylinky na sítko a odkryl klece andulek a kanárků,které měl postaveny pod okny.

„ Kluci, já vám dám zrního. Ale počkejte, až oloupu jabka. A taky pro Frantu, aby si nemyslel, že máte protekci. „
Než začala vařit voda v hrnku, už měl naloupáno. Slupky od jablek nevyhazoval. Kdepak. Ty sušil na zimu, až přijdou chřipky, to se budou hodit na horký odvar! Pěkně je nasuší a dá to režného pytlíku. Podíval se na hodiny, teprve pět, o půl sedmé musí být v kostelíku.Nasypal ptactvu a vyšel z domu, aby otevřel stáj, Frantovi vyklidil podestýlku. Den byla jako vymalovaný, na nebi modrásek, sem tam mráček a z nedalekých horských luk se táhla omamná vůně. Za nic na světě by svou chaloupku a své povolání nevyměnil, už pro tento okamžik. Otevřel stáj a málem klesl do kolen leknutím. Franta měl na hřbetě sedlo a byl celý mokrý. Chytil se vrat, aby nepadl, jak se celý roztřásl. Až se trochu uklidnil, šel pomalu k němu, sundal sedlo a dekou, která byla pověšená opodál, ho začal vytírat. Koník se třásl pod jeho rukama a on ho rukou uklidňoval a tiše na něj mluvil. No, měl z toho větší strach, jak si koník povede, ale po chvíli se zklidnil a natáhl k němu pysky, asi čekal na ten obvyklý pamlsek. Zvířata vědí svoje.Ještě jednou mrkl na koně, než zavřel stáj, vzal do náruče sedlo a rozhodl se, že propátrá, komu může patřit. Kdo mu skoro schvátil koně. Doma si sedlo pořádně prohlédl. No, muselo stát pěkný peníze. Krásná sedlářská práce, ruční šití, to se pozná mistr. Odložil sedlo do rohu kuchyně, slil vodu do sítka a vyndal si holící náčiní, napustil do umyvadla vodu, pořádně se do půli těla pláchl a utřel a nachystal se k ranní toaletě. K svátečnímu obleku musí pořádně vypadat. Sotva se oholil, někdo zaklepal na okno. Přes vysoké muškáty neviděl, kdo za oknem stojí, tak šel k oknu. A soused, asi chce taky do kostela, po cestě trochu besedovat, co je nového,však Kalousek mezi lidi moc nepřijde..


„ Kalousku, že tě po ránu ruším. „

„ Co se děje ? Pojď dál chystám se do kostela.“

„ Ani se nechystej. Kostel dnes není. Farář se omlouvá,někam odjel, ranní odpadá.“

„ A co se stalo ?“

„ Nevím, celá vesnice je vzhůru nohama. Někdo v noci schvátil Jurkemu dva koně. A nechal na nich sedla. „
Chvíli se rozmýšlel, jestli o tom má mluvit. Jeho venkovský rozum mu kázal mlčet. Vždyť je všechno možné, tady, pod horami se někdy dějí divné věci, ale nikdo jim nepřikládá takový důraz. A lidi vykládají šeptem to či ono – no není šprochu, však to známe.


„ A my do toho kostela půjdeme. Určitě se tam něco dozvíme.“ Kalousek to řekl rozhodně, protože se nechtěl doma trápit otázkami, na které by nemohl najít odpověď.
Dooblékl se a zamkl dům i bránu.

„ Hele, hrobaři, ty´s kopal bez povolení?“ hned na něho starosta, sotva ho uviděl přicházet.

„ Já a bez povolení ? Kopal jsem před týdnem pro starého Lhotu a víc nic.“

„ Paní Macháčková říkala, že je dnes u& řbitovní brány nový výkop.“. Starosta si založil ruce a tím gestem, jak všichni věděli, čekal na rychlou odpověď.

„ Já jsem nic nekopal, jak jsem řekl a nic nevím.“ Ohradil se a pak se k starostovi naklonil a tiše mu řekl – tady nebudeme mluvit. Všiml si divného člověka, asi turisty, nebyl zdejší, jak poslouchá lidi, co si povídají.

„ Tak jo, Kalousku,“ řekl tiše starosta, vzal ho za loket a odvedl ho kus dál.

„ Někdo v noci jezdil na Frantovi,“ vyhrkl Kalousek a popadlo ho mrazení.

Ani nezpozorovali, že se k nim blížila kořenářka. Už si starostu vyčíhala z dálky. Ráda s ním prohodila řeč.

„ A tak jsem slyšela, že dneska není mše. To se nikdy nestalo, A jaký divný věci se vykládají. No, jo, zase se probudil.“
Starosta se otočil.

„ Vás taky člověk potká všude, babice. A kdo se probudil ?“
Svraštila čelo a posunula si šátek trochu do týla.

„ To je horko, jsem celá jako rozlámaná.No, kdo . Ještě za mých mladých let, tam nahoře , na kopci byl dům. Vy ho nepamatujete a tady Kalousek, tem tu ještě nebydlel. Všichni se báli tam chodit. Bydlel tam takový divný člověk. Lidé si tu říkali, že v noci svítí svíčkami a hraje na piano. Šeptali si o něm divné věci. Nechal prý vykopat a zbudovat velkou studnu a lidem ve vsi začala ubývat voda v domácích studních. “
Odmlčela se a ohlédla se.

„ Vy znáte toho chlapa, co stojí u kostela ? V tom tmavém kabátě ? Jakoby tam tomu, z toho kopce z oka vypadl.“

„ Ne,“ řekl starosta tiše a pro jistotu neohlédl.

„ Začínám mít žízeň,“ řekla Kalousek, kterému se nelíbilo, že tu tak stojí a klábosí, jen budí pozornost a vyvolává všelijaké dohady. Lidi je pozorují. Pak si budou myslet bůhví co.
Všichni tři se odebrali ho hospody. Bylo tam poloprázdno.

„ Tak, co si dáme ?“ zeptal se hostinský a utěrkou přetřel dubový stůl.

„ Já si dám griotku,“ řekla babice a položila na stůl kovovou padesáti korunu,“ když je ta neděle. I ta němá tvář si přilepšuje.“.

„ Tak, jednu griotici a vy pánové ?“

„ Pivo, dvakrát a na mně.““

„ Tak co bylo s tou studnou ?“Kalousek byl zvědavý. Leccos se povídalo, až se mu věřit nechtělo.

„ Zavolali proutkaře, aby zjistil, jestli jsou prameny v pořádku. Ale nebyly. Voda byla svedena právě tam nahoru. Nikdo netušil jak to mohl za pár dní udělat. A tak se našli odvážlivci. A hned šli na něho. Nikdo neví, co si tam říkali, ale do týdne, jeden po druhém lehl a do roka všichni odešli na pravdu boží. Žádný doktor si s tím nevěděl rady. Prý byli uhranutý. Tak, jak vám to tady vykládám. Všichni byli do roka pryč, je to pravda, jak to povídám.“

„ To je divný, jestli vy si babice nevymýšlíte.“
Starosta si upil pěny a otřel si hřbetem ruky ústa.

„ Já ? Jako pánbůh nade mnou.Slyšela jsem to vykládat tetky. Chodily někdy ošetřovat nemocné. Prý měli na krku divný červený fleky, no Hrůza pomyslet. “
Kalousek mlčel a bylo mu líto té krásné neděle. Taková patálie.A o těch upírech už slyšel, když se přistěhoval. Lidi pro jistotu nechávali svítit světla na zápraží a věšeli kříže, aby je zažehnali. .

„ Jurkemu někdo v noci ukradl koně a pak je i sedly vrátil do stáje, „ řekl starosta a zrovna si zavdal. Přitom po očku koukal na babici. Ta už málem odpověděla, ale přerušil jí hlasitý výkřik z ulice. Všichni vyskočili a běželi k oknu. Ale nebylo nic vidět, tak se vrhli ke dveřím. Na zemi, nedaleko kostela, ležel ten muž v černém kabátě. Vypadal, že je mrtvý. Nehýbal se. Lidé stáli kolem něho v širokém rozestupu a něco si šeptali.

„ Zavoláme doktora, ne ?“ řekla babice tiše.

„ Raději se do toho nebudeme plíst, Pojďte radši zpátky do hospody.“

„ A co bylo s tím domem ?“ zeptal se starosta, když si sedli ke svému stolu a pokračovali v hovoru i v pití.

„ Shořel do základu. Říkalo se, že se tam i potom děly divné věci.“

Kalouska přestalo bavit tlachání babice a odvedl své myšlenky k Frantovi , sedlu a hrobu, která někdo začal kopat. Babice ho zavedla úplně jinam. A lidi byli schopní jí poslouchat a všemu věřit, co si v té své hlavě všechno namotala. Uměla zaříkat, někdy i dovedla pomoci rodičce v těžké hodince, či chlapovi, když mu na nohu spadl strom v lese. Nějakou úctu požívala.


„ Už je v pořádku, jen se mu zamotala hlava,“ řekl někdo ve dveřích a požádal o sklenici studené vody.“

„ A víte , kdo to je ?“

„ Ale ze sousední dědiny, čekal tady na faráře. Prý se tam v noci něco stalo, farář pomíhal.“
Hospodský mu natočil velkou sklenici studené vody.
Kalousek si oddechl. Babice chtěla zase něco říci, ale někdo zavolal na ulici, že farář už jede a tak se zase vrátili ke kostelu..


„ Lidi, musím vám něco vysvětlit. Koně si v noci půjčili hasiči, hasili ve vedlejší dědině stodolu. Sám jsem jim dovolil, omlouvám se vám, jestli jste se ráno vyděsili. Ta sedla prosím doneste na faru. Patří místnímu požárnímu sboru,“ říkal to dost nahlas, uspěchaným hlasem. „ „A co ten hrob?“ zeptal se nahlas starosta.

„ Ale žádný hrob, prosím vás. Lidi, nepropadejte zase nějakým tlachům o upírech a jiným nesmyslům. Kdybyste se tam dobře podívali, tak byte viděli, že si do té mělké jámy jen schovali přes noc hasičské zařízení, aby ho nemuseli sebou zbytečně vozit, když nebylo potřeba. Sám jsem jim to dovolil. A teď běžte v pokoji domů, v šest hodin vás očekávám na večerní mši „

Starosta se narovnal v ramenou a podotkl, že si myslel, že je to zase nějaká blbost. Kalousek už neměl ani chuť dopíjet to pivo.

„ A já jdu na sbírat,“ řekla babice a namáhavě vstala ze židle.

„ Ta bába je zábavnější než internet,“ řekla starosta Kalouskovi, když odešla a rozesmál se. „ Ale dejte pokoj, stačí, co si tady přečteme na vývěsce u kostela a ještě Internet. Kluk ho má, pořád, dědo, koukej, ale já už toho v životě viděl.Kdo se má tím světem zaobírat. Lepší nic nevědět. “

Na Vánoce se však přeci jen vypravil k synovi. Těšil se na vnuka. A také si pro něho připravil strašidelný příběh o upírovi, který si v noci půjčil Frantu k divoké jízdě. A jak si ten příběh promýšlel, usmíval se. Přeci jenom – i v takové díře, jak říká jeho syn, si člověk užije zábavu. A ani se nemusí dívat na televizi.


 Přidat komentář 




› Online 25


O nokturnu

Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.

©1999-2024 Skaven

Shrnutí

komentářů: 14769
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6441
autorů: 866