Nokturno.net / tvorba / dílko

A tak ho tu zase máme. Vždycky na podzim se přesídlí k nám. Starej dobrej Amor Amorovič.Sedí v koutě u topení, blýská zlatým zubem, v koutku rtu má neustále zapálenou cigaretu a vedle sebe otevřenou láhev Tulamorky.Asi taky rád ryšavý.Usmívá se, jak starý přítel, co ho právě pustili z kriminálu a on se rozhodl zastavit se za dobrým kámošem na kousek pokecu. Na holé paži skví se mu tetování co přibylo od loňska, neuměle vytvořené srdce s nápisem uvnitř - Láska je kurva.Křídla má urousaný, splihlý, z těch jeho věčných kocovin.
A zase má ty samý starý kecy, kterejma prudí od soumraku do úsvitu.Nenápadně, avšak o to vlezleji,umí podloubnout pod žebro takovou silou, že to až u srdce zabolí. Tuhle se ke mně naklonil, když jsem se dívala z okna, a zašeptal: „ To by se to couralo tím barevným listím ruku v ruce ve dvou, viď ? “ Onehdá zas, potměšile sledoval, jak s plnýma rukama, snažím se zubama odemknout. A když se mi to s maximálním nasazením slin podařilo , jen se pousmál, protřepnul křídla a utrousil: „ No to víš , jeden pár navíc, by uměl otvírat nejen DVEŘE.“ Jen tak tak uhnul,před mou umně vyrobenou oprátkou ze šály.
Musela jsem mu schovat ty jeho dětský šípy s přísavkou na konci.Vždycky, když dopil láhev, vstal, zamnul si ruce, roztáhnul křídla a cítil se jistě všemocný.Do ruky vzal šípy a luk, sundal si kalhoty, a s nahou prdýlkou třepotavě jak můra, s dvěma promilema v krvi, se jal obšťastňoval lidi láskou.Ty ulepený kolečka od přísavky se strašně blbě smývaj.
A dost! Řekla jsem si jednou…mám já to zapotřebí?
Hádejte co bude na díkůvzdání na večeři?
Ale dral se blbě…..