Nokturno.net / tvorba / dílko

Mé dlaně voní od vína,
co jsi z nich pil, tajně,
tak tajně, že sám zapomínáš.
Už uběhlo sto a pět let
a já se zase modlím pro hříchy.
Směju se na mladé vdovy,
ach, brzy budu jednou z nich.
Cožpak se, děvčátko, nenaučíš
dát a pak nechat být?
Nebe rozkvetlo a tolik mě láká.
Vyženu tě, ať už neslyším tvůj hrubý dech.
A budu nevinná, sobě se smát,
každý uvěří.
A když budu tě chtít zpátky?
Prohledám oblohu a prohledám déšť.
Přestávám se bát tmy, ale
stále mám strach z nocí.