27.02.07 | Popelka, @, další tvorba | 1980 x | vypínač
Přilétá na křídlech černého anděla,
vnucuje se jak noc dni.
Ona jí znala a plakala,
Úsměv na rtech by měla, ale bez ní.
Je jak plíseň,
která se šíří dál a dál.
Ona jí nezazpívá píseň,
ani jí neuspořádá bál.
Nikdo jí nechce znát
a přitom jí každý očekává.
Ona se Ho nechtěla vzdát
a přec ho už oplakává…
Kvůli ní jsme tak bezmocní a smutní,
všechny nás jednou navštíví.
Ona ji našla první i poslední
a teď už to ví…
les naděje temnota realita antilistí momentka podzim zima pocity noc vztahy horror aa sobota osud humor čas zklamání hrůza emoce přetvářka marnost vyznání svoboda zoufalství touha sen příroda vztah krev jen tak tma . žena .. poezie erotika smutek strach * x haiku srdce deprese povídka sex beznaděj město vzpomínka samota láska pocit voľný verš mládí bolest život nenávist smrt horor fantasy cesta ...
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2024 Skaven
komentářů: 14769
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6441
autorů: 866