13.07.10 | Lakmé, @, další tvorba | 2186 x | vypínač
Rozteklým asfaltem vleču svá kolena. Jdu totiž po čtyřech, jak je mi horko. Jazykem beze slin stírám za sebou stopu. Už ve výtahu odkládám svršky a někdy i spodky, to když rtuťová hladina vystopupí nad 35. A do očí směje se mi ta zlatavá Goldstar. Blondýna jedna pošahaná, co v plavkách, na lehátku, s orchidejí ve vlasech, pohupuje se na vlnách moří všech a oceánů, a usrkává Manhattan. Kůži hnědou, zuby jí blýskají bělostí na dálku a ona otáčí sluncem sem a tam a přidává na teplotě. Kde je ta krásná ledová paní, v jakém střípku ledu se skrývá? Kožich z polárních lišek, bílé vlasy i pleť. Možná…podívám-li se pozorně….možná... ji vidím v kostce ledu , uvězněnou paní mou, jak se po….ma…ličku rozpouští v Manhattnu.
samota svoboda pocity naděje strach vztahy zoufalství momentka haiku realita x touha zklamání sex krev hrůza vyznání srdce vzpomínka deprese voľný verš sobota žena vztah čas erotika temnota město humor ... tma cesta horror láska nenávist aa poezie smrt povídka mládí osud marnost . podzim noc les .. pocit * sen horor emoce přetvářka smutek fantasy příroda zima beznaděj antilistí jen tak život bolest
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2024 Skaven
komentářů: 14769
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6441
autorů: 866