19.05.05 | Milan Drašnar, @ | 2008 x | vypínač
Kapky krve stečou
do potoka z řeky těla,
květy jara pláčou
zalít je jinak docela
-to nechtějí...
Zvadlou duši vzala voda jí,
krvavě spláchla naději,
že v poslední růži se promění
ona a duše s ní.
Měsíc byl jejím přítelem
za kterým chodila svěřovat se jen,
ale on ji neporadil...
tím spíše ji zahubil?!
K té vesmírné poušti se modlila,
aby světu - svému snu svěřila,
jak moc ji bolí život na této planetě
vidíc smrt a tmu ve své samotě.
A hlubiny moří pějí hlasy duší,
které se topí v krvi její
pro věčnou beznaděj,
která v ní vládla
ve věčných oceánech utopena.
Osud tomu chtěl padnout na ostří Smrti?
V prostorovém prázdnu, v tónech tmy sama bloudí...
(spí?)
A hledá klid duši, jež hledala celý život...
Našla ideál - v temném spánku spočinula její láska.
Utichnula...
temnota bolest mládí povídka les cesta x přetvářka osud sex čas naděje pocit beznaděj deprese emoce vztahy humor touha marnost tma momentka poezie příroda .. zoufalství život zklamání fantasy zima * krev město ... horor sen . erotika nenávist vztah smrt horror noc aa smutek samota voľný verš antilistí vyznání žena jen tak svoboda realita hrůza podzim strach srdce vzpomínka pocity láska sobota haiku
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2024 Skaven
komentářů: 14769
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6445
autorů: 866