23.10.06 | čtenář Jindřich František, @ | 1588 x | vypínač
Zimní píseň
Když jsme se spolu loučili,
zelenalo se obilí.
Zezlátlo, klasy požali,
aniž bychom se setkali.
Už zima sáně zapřahá,
spřežení psů se vzpíná,
lípa svlečená dohana
rukama promrzlýma
obléká noční košili,
k svatební noci se strojí.
Jenže psi stopu ztratili.
Zamrzla někde v chvojí…
Zima v stříbrném ornátu
za psy závějí běží,
nevěsta v bílém brokátu
na cizím loži leží.
láska podzim poezie x antilistí život příroda čas svoboda hrůza smrt přetvářka město pocity noc horor vzpomínka cesta žena * mládí osud vztah aa zklamání zima samota pocit vztahy humor . horror erotika voľný verš haiku fantasy marnost sex strach touha realita emoce sen nenávist momentka smutek bolest krev ... deprese naděje vyznání sobota tma .. zoufalství beznaděj jen tak les srdce temnota povídka
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2024 Skaven
komentářů: 14769
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6441
autorů: 866