23.10.06 | čtenář Jindřich František, @ | 1950 x | vypínač
Zimní píseň
Když jsme se spolu loučili,
zelenalo se obilí.
Zezlátlo, klasy požali,
aniž bychom se setkali.
Už zima sáně zapřahá,
spřežení psů se vzpíná,
lípa svlečená dohana
rukama promrzlýma
obléká noční košili,
k svatební noci se strojí.
Jenže psi stopu ztratili.
Zamrzla někde v chvojí…
Zima v stříbrném ornátu
za psy závějí běží,
nevěsta v bílém brokátu
na cizím loži leží.
, linkuj! 
, jagg 
zoufalství smutek ... město beznaděj aa fantasy zima temnota příroda voľný verš hrůza momentka smrt touha bolest čas marnost poezie mládí podzim svoboda . vztah osud horor samota les sobota horror jen tak zklamání haiku strach pocity .. vzpomínka pocit emoce život antilistí láska tma povídka sen vyznání srdce cesta noc vztahy žena realita krev nenávist deprese * erotika sex x naděje přetvářka humor
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2026 Skaven
komentářů: 14788
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6519
autorů: 867