23.10.06 | čtenář Jindřich František, @ | 1921 x | vypínač
Zimní píseň
Když jsme se spolu loučili,
zelenalo se obilí.
Zezlátlo, klasy požali,
aniž bychom se setkali.
Už zima sáně zapřahá,
spřežení psů se vzpíná,
lípa svlečená dohana
rukama promrzlýma
obléká noční košili,
k svatební noci se strojí.
Jenže psi stopu ztratili.
Zamrzla někde v chvojí…
Zima v stříbrném ornátu
za psy závějí běží,
nevěsta v bílém brokátu
na cizím loži leží.
, linkuj! 
, jagg 
sex pocity nenávist strach x vztahy láska zoufalství čas zima ... haiku jen tak sen smutek voľný verš bolest život osud . tma erotika antilistí svoboda * samota vzpomínka emoce naděje žena .. vyznání marnost touha mládí temnota horor poezie krev humor cesta smrt sobota noc podzim srdce aa beznaděj přetvářka vztah deprese momentka les realita pocit zklamání příroda horror povídka fantasy město hrůza
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2026 Skaven
komentářů: 14784
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6518
autorů: 867