11.02.07 | Irena, @, další tvorba | 2122 x | vypínač
Já a noc
Takové ticho je – umocněné hudbou.
V polštářích skrývám své nedosněné sny.
Na bílých zdech tančí jemné stíny.
Za okny svět. Opuštěn. Je zlý !
Za dveřmi stojí tichý anděl smíru.
Zelený čaj v čínské konvici.
Samota voní v tichu tom a klidu.
Mandle a rozinky, sypané skořicí.
Neboj se ztichnout. Staň se třeba stínem.
Do oken dívá se černá paní noc.
A měsíc rybář už loví s bílým klidem,
všechny ty duše, nad nimiž má moc.
Sedíš a čekáš. Snad přijde má láska !
Stříbrnou strání jdu sama za tebou.
Myšlenka každá s tebou se laská….
Slzy mi skanuly. Smutno je pojednou…...
poezie marnost les pocit mládí bolest deprese beznaděj osud emoce pocity horor . vztah příroda strach fantasy láska zima smutek touha temnota jen tak * humor svoboda horror povídka podzim nenávist sen krev čas vzpomínka cesta zoufalství sex x život srdce .. ... momentka tma erotika vztahy smrt noc zklamání žena naděje aa antilistí voľný verš samota haiku město sobota vyznání hrůza přetvářka realita
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2023 Skaven
komentářů: 14766
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6428
autorů: 864