29.10.06 | čtenář Venciš | 2705 x | vypínač
Na paletu přidal jsem trochu žluté,
Co slunce půjčilo mi na dobu neurčitou,
A řeklo jak kreslit s dětskou naivitou,
Vše o duších jenž nejsou pusté.
Z nebe jsem vzal barvu modrou,
Za volnost, svobodu v lidských očích,
Nakreslím linii osudů kráčící dálavou,
Proč? Jen tak, že se Země točí.
A z přírody ukradl jsem zelenou,
Však vrátím ji v pocitu bezpečí
V růženci z klokočí,
Za všechny, co si vzpomenou.
Červená ta přišla sama,
Nikým nezvána přece tolik chtěna,
Pro vášeň a naše lásky,
Štetcem zamíchám s jistotou a bez nadsázky.
Za smutné večery a chmurné nálady,
Troška černé neuškodí,
Byť jen malinko –
Všeho moc škodí.
A z holubice získal jsem bílou,
S čistotou a nadějí
Za nás co sladké sny mívají
poslední tah štetce – pohlazení iniciálou…
, linkuj! 
, jagg 
pocit nenávist smrt les touha horor žena naděje pocity haiku erotika momentka sen noc smutek horror zoufalství přetvářka * emoce bolest samota . .. x jen tak deprese svoboda život zima marnost povídka voľný verš antilistí beznaděj mládí vzpomínka láska čas tma krev podzim příroda poezie fantasy hrůza sex sobota temnota město osud vztahy aa realita zklamání strach vyznání ... cesta humor srdce vztah
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2026 Skaven
komentářů: 14784
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6518
autorů: 867