Nokturno.net / tvorba / dílko

Intelektuál. Prostě vyšší šarže bytí. Schumlali jsme ho do úhledné papírové kuličky a hodili do koše. Ještě cestou mezi ostatní nepopsaný sajrajt stačil citovat klasika věty, Petra Stěrku:

,,Chladným rozumem si natahuji akorát tepláky. Ostatnímu nechávám naprosto volný průběh.“

Stiskli jsme si poté ruce a snad i právě tak započala naše jednodenní láska. Měla chřípí mezi nohama a já mozek v dlani. Tvořili jsme ideální dvojici. Já byl muž a ona žena. Byla hezká a lukrativně mladá. Já zvolna stárnu a půvabu jsem taky zrovna dvakrát nepobral. Ale jsem ideální chlap a ona si to až moc dobře uvědomovala. Bezostyšně mi nabídla své tělo, mně se však i přesto nepostavil. Podezřívám se z impotence, ale ještě nikomu se z toho nesděluji. Namísto toho se včera na nové zahrádce u Pavlíků ptám sto desetikilového Vlastíka:

,,No je to normální? Je to normální! Buďme realističtí, vždyť jsem neodolatelný!!“

Vlasťa ve vší počestnosti ojel rukou moji smyslnou erotiku vzbuzující hýždi a skleněným okem znalce se erudovaně vyjádřil:

,,Zase až tak žhavé to nebude, Péťo.“

Sled událostí se nad pivem neúprosně vracel mechanickým ústrojím časoprostoru zpět. Kdybych měl popsat vzrušení z jejího nahého těla, asi bych lhal, protože jsem ji viděl jen oděnou a to ještě z dálky. Vypadala sice senzačně a k nakousnutí. Ale jak říká sto desetikilový Vlastík. Sex třikrát do týden, to jako by ani nic nebylo. Odehrálo se to u bývalé pošty. Sklopil jsem zrak a snažil se uvědomit si, zda-li má čisté ponožky a nebo skutečně předstírá rafinovaně dokonalý nezájem. Vzhledem k tomu, že ale měla na sobě gumáky, musil jsme se okamžitě vzrušit. Vypadala jako z kresleného seriálu MAZLÍČCI Z POLANKY. Hedvábně bíle kalhotky podtrhovaly její smyslnou identitu, drobná prsa nahrazovala umělohmotné implantáty a spousta lékařské ocele podtrhovala jen její mužskou podstatu jejího doposud snad až příliš dětského obličeje. Chvíli jsem se ji pokoušel oslovit. Ale působila takovým tím rozkošným dojmem nezletilosti. Asi tak, jako když André Gide znásilnil ve svých pocuchaně retardovaných sedmdesáti letech roztomilého 13nácti letého a araba a ještě z toho měl potutelnou radost, protože před zákonem skonal.

,,Ten jeho konečník natekl a praskl!“ nechal se slyšet na smrtelném loži.

Skutečně, nešlo se tomu než usmát. Ale mně tu odstávalo přirození a já se vcítil do komplexu méněcennosti z nedostatku mužské ješitnosti. Ale jak říká můj psychiatr:

,,Penis není všechno... Ehm, a kolik pak vám vlastně měří?“ Sáhla do šuplete pro umělohmotné pravítko, ale mně se zdálo natolik dlouhé, že jsem jen zaraženě odešel do Irské, posadil se vedle Pavlíny, ruku zarazil do jejího věčně přívětivého klína a objednal si Zlatého bažanta, jenž se tam čepuje. Ale abych příliš neodbíhal.

Ona byla tak vnadně půvabná, že jsem už ani okamžik neotálel a rozběhl se k nedalekým Fuskúm koupit čtyři lahváče. Robert už na mě nedočkavě čekal a i on by měl ze mě radost, kdyby mě viděl. Celý jsem zfialověl ve tváři. Ale abych to shrnul. V celé eroticko iniciativní oblasti se vlastně neudálo zhola nic. Jen doufám, že budu mít ještě příležitost ji potkat. Za tím účelem nosím v kapse trs fialek, který bych ji chtěl slavnostně předat se všemi náležitými poctami. Jen už ale trochu páchne. Hnije. Avšak i přesto nevidím nic protizákonného na milování s čtrnáctiletou holkou. Mně taky bylo před lety čtrnáct. Nikdo se o mne ani pranepatrně fyzicky nezajímal a já to i tak přežil bez jakékoli rozumné úhony! Ach jo, jakou já jen měl smůlu.

26. června 2004

Chlív out