Nokturno.net / tvorba / dílko

jdu sama
ulicí opilých návratů
kde jsi mě před pár dny konečně líbal
kde před časem jsi svá ústa plaše skrýval

plameny léta se taví v uhlíky
namísto černého jezera
kovem se třpytí hladina
brázděná tisícem vyškrábaných slov
ty řádky mi pronikají
do srdce
do kostí, do křídel
v dlaních rezonují s čárou života
a chvějí se zázrakem sblížení
a voní vesmírem

voní.....když zavírám oči

jak tvé polibky voní

lížu si předloňské rány a zpívám
poslouchám vlastní řev
a Lilith, té měsíční bohyně se ptám:
padnu-li do hlubin – přijmeš mě?
propasti, třeba mě spal
jen mne tu na břehu nezapomeň