Nokturno.net / tvorba / dílko

Ročník Minulý rok
- Informace o dění v každém dni aktuálně každý rok zpětně

Rozhovor s Johnem Pustardem

Dobrý den Johne,
vítám Vás u nás v redakci a zároveň bych chtěl vyjádřit soustrast se smrtí Vašeho nevlastního bratra, Davida Pustarda, majitele řetězce luxusních podniků s otroky.

Děkuji za účast, doufám, že přijdete na naši svatbu s jeho živou manželkou - vdovou.

Vždycky to bylo jenom o penězích

To je mi ale novina, říkáte, že se budete brát? Zajímalo by mě jak se to celé seběhlo, že ani ne měsíc po smrti bratra máte svatbu.

Je to úplně jednoduché, Theodore nebo jak se jmenujete. Začalo to celé několik let zpátky. Jednou jsme si ujeli na uheráku a potom už se situace vyvíjela celkem jednoduše. Ani ne za půl roku co si ji bratr přivedl jsme spolu už tajně chodili, prostě smůla pro něj. Nikdy ho neměla ráda, jen jeho peníze a statky.

Říkáte tedy, že jeho smrt nebyla zas až tak přirozená jak se na první pohled jeví?

Neříkám nic, pouze ti Theo diktuju, co máš napsat do článku. Seběhlo se to na jaře roku 2036. V tom roce byla špatná úroda. Z Asgardu už sem nechtěli ti pacholci létat a dělat kruhy v obilí, protože vždycky když přiletěli, tak se jim motory ucpali hnojem – byla to tenkrát docela prdel vidět Thóra po krk v hovnech jak spravuje raketovej pohon. Tomu byl Mjölnir k hovnu na takovýhle opravy, měli jsme přeci jenom 21. století (na Asgardu měli tou dobou 48.století pozn. překl.). S kladivem si vystačil leda ještě za Vikingů nebo velký říjnový revoluce. Teďka mohl možná tak brečet na takový frekvenci, aby si pro něj přijel jeho sjetej táta Ködin. No nic, ale to bych moc odbočoval do židovské mytologie.

Abys měl tedy něco k tomu nadpisu kapitoly, tak Ti tedy povím můj milý redaktore, jak tomu bylo roku 2036 na jaře. Létapáně 2036, jak by napsal dominikánský mnich honící si váleček nad svým pergamenem s nakresleným Janem Křtitelem, který perverzně topí svoje ovečky v řece Hudsonu. Bylo teplo, zkurvený teplo – představ si bar nabitý statickou energií, ve kterém se o sebe dřou statickým oblečením oblečení podržpérové v zadku i v puse. Takový bylo teplo a vlastně i hodně staticky nabité okolí. Bylo to skoro nabitý tak staticky, až z toho vznikal dynamický náboj. Neboj, nebudu Tě učit teorii kvant, kterou znáš ze školy. Schválně, co se stane když je okolí nabité tak staticky, že se to vypadá skoro až dynamicky?

No Johne, podle toho co znám ze školy, tak se okolní tlak sníží, čímž se zvýší vnitřní tlak, v následku čehož se otevře červí díra, která je stlačená pod realitou.

No a teď mi ještě řekni, co se stane, když tam je teplo a smrad jako v androidím mozku?

No ten smrad v podstatě nevadí, ovšem, když se k tomu přidá teplo, tak nám vznikne nestabilní červí díra s náběhem na to být stabilní v určitých časových podmínkách.

Uhodil jsi hřebem přímo doprostřed ruky Spasitele. Už dlouho jsem nezažil tak vzdělaného redaktora, myslím od smrti Marka Ebena. Vzniká nestabilní červí díra s náběhem poslat Tě do pěkný prdele neznámo kolik let do minulosti, či budoucnosti. To by se Ti asi nelíbilo, co? No tak už mi teda přestaň šahat na penis rukou opatlanou od bombónů.

Promiň, Johne, minule jsem dělal rozhovor s bývalým přítelem Eltona Johna a nechal jsem se trochu unést chtíčem. A bral jsem Tvoji poklonu s narážkou na Marka Ebena se sexuálním podtextem.

Nevadí, co jsme si, to jsme si. Vytvořila se červí díra, která nás katapultovala neznámo kam – jestli jsi zapoměl s kým, tak to byla moje nastávající manželka. Bylo to období roku.. (pozn. red. - nesmyslné vyprávění se šťastným koncem, pozn. revizora – neprošlo revizí, protože nebyly zakoupeny jízdenky)

Děkuji Ti za vynikající vyprávění Johne. Nechceš se s námi podělit o to kam chodíš na nápady a náměty do Tvých románů?

Je to velice jednoduché Vincku. Nechodím na ně. Oni chodí ke mně, vždy mě napadnou. Když vidíš v parku mrtvého úředníka státní správy nebo na křižovatce mrtvého dopraváka, tak je velice pravděpodobné, že se v popelnici o pár bloků dál najde kudlička se jmenovkou John anebo auto v garáži s obtiskem mojí prdele na sedadle. Píšu detektivní romány z pohledu zločince, který vždycky vyvázne. Je to až k smíchu. Policie má svoje metody a já zase svoje. Oni mají přístroje na hledání člověka satelitem podle jeho sítnice a já na oplátku vyříznu oči panence Barbie, zaliji je do skla. Vydloubnu si oči a nasadím tyto. Sice s těma očima vidím všechno růžově a občas se mi stýská po domečku bez střechy a Kenovi, ale dá se s tím žít. Po jisté době.

Myslíš, že kdybys ty oči vyřezával Kenovi, tak je to lepší?

Máš zajímavou připomínku, zkoušel jsem to – ovšem výsledek je pofidérní. Touha po domu bez střechy zůstává, ale mám neukojitelnou touhu zahejbat starý.

A který oči máš nasazené teď? Nechybí Ti Ken?

Ken ano, ale Theodor ne.

Ďekuji Ti Johne, za velice poutavé interview. Doufám, že se od Tebe nemusím bát nějaké kulišárny při odchodu.

Neboj, nejsem Brad Piťák. Mám rád Tvoji krev na tom místě, kde zrovna je. Moc na mě nemrkej, jsou v tom zahrnuty všechny Tvoje tělesné tekutiny.

Je něco, co bys chtěl vzkázat našim četařům?

Jo vy zelený mozky, vyližte si prdel. Už nikdy nechci dělat rajóny!

Promiň, přeřekl jsem se, myslel jsem čtenářům.

Aha těm. No kromě toho, ať si vylížou prdel, bych jim chtěl popřát hezké svátky a ať se daří v osobním životě podvádět nejvíce, co jde.

– (red. Theodor Lesák)