23.11.07 | Weichtier, @, další tvorba | 1853 x | vypínač
Vzpomínáš ještě na ta setkání
v kavárně U paní Jarmily?
Pila jsi kakao, měla hnědé koutky
a v ústech sladko, alespoň na chvíli.
Byl to zvláštní čas, duhy bez deště,
teklo míň krve, když odřela se kolena.
Tvé oči plály, pod steny siluet
ulehla tráva, tak sytě zelená.
Je to už dávno.
Že prý nikdy víc do stejné řeky.
Někdy i minuta je dlouhá.
A ty?
Jsi pryč už věky.
Nějak víc prší, v tyhle dny.
Louky jsou šedé, to voda smyla zelenou.
A já tiše, s každou kapkou starší,
sním ve své duši s paletou půjčenou.
Povadlou touhou, rukou, myslí, štětcem,
také srdcem, snad skeptik dovolí,
kreslím tvé oči na stěnu sytou barvou.
Venku tma.
Mrholí.
přetvářka haiku žena láska srdce nenávist pocity momentka město vzpomínka sen vztahy touha naděje vyznání deprese samota noc beznaděj sobota marnost podzim antilistí zima smutek krev strach jen tak humor sex zoufalství voľný verš realita horror bolest ... zklamání vztah poezie povídka * x život aa čas horor les smrt příroda erotika hrůza mládí cesta svoboda .. temnota pocit fantasy emoce . tma osud
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2024 Skaven
komentářů: 14769
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6445
autorů: 866