09.02.07 | čtenář Tráva | 2109 x | vypínač
Sklenice fernetu pláče nade mnou,
slzy jí stékají po stěnách.
Je skoro prázdná jako já,
a rozbitá jak mé vzdušné zámky.
Když duše je bez jedné půlky,
nikdo se vůbec nediví,
vždytˇ jsem jen tuctˇák šedivý,
tak šup s ním do škatulky.
Pláčeme oba-spolu se sklenicí.
Je konec velkých gest a slev.
A na koberci zvolna se mísící,
rozlitý fernet,slané slzy
a sladká,teplá,lidská krev.
tma zoufalství osud touha horror příroda město temnota .. smutek pocit * antilistí horor naděje strach vztahy x humor smrt jen tak sobota život přetvářka vzpomínka čas marnost les povídka bolest noc vztah zklamání poezie zima srdce podzim erotika pocity nenávist samota realita momentka sen fantasy aa svoboda krev žena cesta haiku ... beznaděj mládí vyznání sex hrůza . emoce deprese voľný verš láska
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2024 Skaven
komentářů: 14769
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6445
autorů: 866