Nokturno.net / tvorba / dílko

Skaven a ti druzí… IV.


Předem se omlouvám za připrostlé ftípečky, však mě znáte, ale jinak bych to snad ani nebyl já. Předem vám jako fér kluk ale řeknu: nejsou ftipný. Muhehehehe.

Ale ať to nedopadne jak Zelený Raoul, směle do toho, podsvětí nečeká… muhehehe…!!!

(Právě chystám knižní edici. Prý je o to záje m mezi prostou chátrou, juhehehehe!!!)

Tehdy Skaven, syn Skavenův, kamenný mužíček a taky velice mocný mág byl velice znám tím, jak moc nemusel vlkodlaky. Raději si pouštěl Nokturno F moll v  5.20  pm a všem to cpal. Jako kůl etno týpek, který si v  petrželi nezadal s  kozou.
„Do Satana, do hovna a do kundy,“ zaklel slovutný Skaven, „zas mě někdo sere.“
(Ale vulgarita sama o  sobě vtipná není, počkejme si na rozuzlení.)
„Potřeboval bych slouhu, do kterýho bych si otřel svý goráče.“
„Budu ti držet palec,“ řekla sojka tomu Němci a jala se mu držet palec. Chvíli drápkem a chvíli pařátem. A  chvíli zobákem, který jí byl zamknut.
Uspořádán byl bim-bam sněm.
„Som dravec,“ nabídl se první adept.
„Ne, ne to já ne, já jsem čajíček,“ řekl slovutný Skaven.
„Rozbiju ti palici palicí,“ přihnal se od všech čertů Kostěj.
„A  co Francise Dicka bys nechtěl, takového svého Moby Dicka?“
„A  co mne?“ řekl Medvěd.
„A  mne?“ zeptala se Leminiskata. „Ale na chlapy to jsem rajda. Roztahujou se mi po posteli, až odhánět je musím dráždidlem na opice…“
„Hledám spíš… barokní osobnost,“ zasnil se Skaven.
„Satan je master of art,“ zaškemral Charlie.
„Mno…“
Pak přišel Davídek. Že poví, co neví.
„Řeknu vám Příběh o Gesaro vi. Víte proč? Vždy jsem byl přesvědčen o  tom,že Dugmo ten příbeh viděla docela jinak. Toto je můj osobní názor na legendu ‚Gesar ze Země Ling‘“
Ticho. Smrtelné a nečekaně kolektivní --- ticho.
„Jednou přešel Gesar kolem muže,jež táhl pluh.Zeptal se jej,co by si přál.On se jen zasmál a tlačil svůj pluh.V  králi se počala pěnit krev a usekl muži hlavu.Krev toho muže pak zalila pole a odplavila Gesara o  mnoho mil najih.A  ač se tvrdí,že vstoupil do osvícení,není to pravda,neb byl nucen osobně táhnout pluh,zatímco byla hlava onoho rolníka vystavena na čestném místě v  domě Dugmo,Gesarovi ženy ,na onom světě,když už se její pouť ukončila i  v podobě čtyřnohého zvířete a ona mohla podávat hlavě krev na znamení konečného vítězství nad svým zrádným manželem…“
„Kdóže táhnul ten pluh, Škavínku? Děsně mě to zajímá,“ zeptala se Nedoslýchává zoe.
„…přešel Gesar kolem muže, jež táhl pluh…,“ nezapřel se Davídek další chybkou.
„Hele, zajímá to někoho, tadyta-kaše?“ zavyl Vlkodlak ve vzpomínce na vlkodlaka.
„NE!!!!“ zařval slovutně Skaven mačkajíc hlasivky ostatních.
Pak se rozhlédnul po chátře.
„Ještě nějaký kmán na holení? Nějaký podržtaška, podržsračka, podržpyj či podržponožka?“
Vynořil se náš hrdina na vlkodlaku a s proté zou z  pekla vytavenou jak vibrátor po Víkendu.
„Původně sem se měl menovat Drahomír Strouhal, ale vzhledem k  tomu, jak roztroušený sem po té borelióze, jak sem běhal po lese jak na lopatě a se sračkou a nikde extra sojčí hajzlík…,
takže abych si to zapamatoval a moh se…,“



„Zadž,“ pravil Skaven, „jsi hoden mých goven? Mého kuoňe? Mé Temné legendy 2?“
(Temná legenda: Na den svatého Vácslava při rozednění přicházejíce a uši k zemi kladouce, slyšeli čtenáři nokturnští patrně pod zemí koně říčeti, psa štěkati a zvoneček, který krahulec tehdejšího času na krku měl přivázaný, zvoniti.)
„Já jsem.. tvůj íhahahá favorit a amant, teda cokoliv si řekneš. Budu ti vyprávět své příběhy, každou noc to načnu, abys mě nepředal katu, mocný Skavene.“
„Nebo právě proto,“ ucedil kdosi.