09.02.08 | Solitaire, @, další tvorba | 4301372 x | vypínač
Na konec ulice,
k rozpadlé zídce,
kam vítr navál
listí z javorů,
panenku přinesly
neznámé ruce,
teď modré oči
upírá nahoru...
Lesknou se ve slunci
jako dvě skleněnky,
zavřít je nemůže
a ani zamrkat
tak, jak to dělají
ostatní panenky,
když děti začnou
s nimi si hrát.
Na konec ulice
chodívá vítr spát.
Na zídce zbořené
hřadují ptáci.
Přilétli odněkud
rekviem zazpívat,
černí a důstojní
jak funebráci!
Těm očím nehybným
patří ta písnička -
- známá a přece dnes
tak nějak jiná...
V noci tu tančila
na listí po špičkách
hrůza jak podivná,
zlá balerína!
Pak úsvit - žalobce
předloží důkazy,
mokrému listí
vtisknuté do dlaní.
Ranního poutníka
poznání přimrazí -
- že tohle nebyla
panenka na hraní...!
naděje svoboda momentka město emoce krev tma pocit touha strach x hrůza nenávist podzim . vzpomínka erotika zima sen deprese vztah poezie láska realita příroda jen tak srdce sobota haiku pocity antilistí beznaděj vztahy noc smutek zklamání marnost žena bolest smrt .. temnota mládí * horror ... osud voľný verš fantasy čas aa život cesta vyznání zoufalství humor samota přetvářka sex les horor povídka
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2023 Skaven
komentářů: 14766
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6434
autorů: 865