Nokturno.net / tvorba / dílko

Mělo by mi vadit,že třesu se celá

promodralá polibkem mrazu,

krev stéká z  mého těla,

pláč šklebem hrůzy.

Zalykám se jasem nocí,

omdlévám temnotou dnů,

zmatené stopy snů;

TO

CO

MĚ

DĚSÍ!

BIČ!

Z  jazyku břitva..

ticho uvnitř hluku,

přidušená beznaděj..bez­naděj;

pod pokličkou rozpuštěné duše,

v  ethanolu,

v  iluzích,

vzpomínkách,

narážkách,

kanoucím bolu.

Jak SLZA na polštář

bezesných nocí.

Pekelný démonů plášť,

lebkami prošívanou kapucí.

Kola traktory vyjela tmavé stopy,

přilepené pod víčky.

NEMOHOUCNOST je zavřít.

Děs a hrůza z  toho;

co přijde,usnu-li.

Ó!Satane,lámeš mi vaz.

Tiše tu počítám anděle

s  očima přitisknutýma na polštář.

Vzňaté jak zář,

nadávky cestu si klestí,

PLESNIVÉ TĚLO V  LISTÍ!