přidej: dílko | obrázek» přihlásit | zaregistruj se
04.03.03 | Sihája | 2176 x | vypínač
Ve zvonici přítmí
(jen sem tam sluneční paprsek)
motýlí křídla ukousaná časem
prach a schody nekonečné
kde dřevo vydrželo staletí
nechat si šlapat na hřbet tiše
už ho má celý prohnutý
někdy se ozve bolest
tak trochu zavrzá
( je to spíš snaha něco říct než stěžování)
za tu dobu co poslouchá zvony
tlukot těch kovových srdcí
otevírá, oživuje pak i Ty
se rozletíš do kraje
protože jsi součást toho zvuku
a já už dlouho nemohu spát
obměkčena vzpomínkami
, linkuj! 
, jagg 
zima erotika emoce bolest voľný verš horor * zoufalství láska sobota hrůza přetvářka žena deprese aa vyznání fantasy město život realita sen smutek pocity poezie svoboda touha vzpomínka .. příroda tma samota krev jen tak zklamání antilistí povídka haiku mládí pocit smrt čas les marnost noc humor x vztah strach srdce momentka osud cesta sex ... podzim naděje beznaděj vztahy . nenávist temnota horror
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2026 Skaven
komentářů: 14784
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6518
autorů: 867