přidej: dílko | obrázek» přihlásit | zaregistruj se
04.03.03 | Sihája | 2139 x | vypínač
Ve zvonici přítmí
(jen sem tam sluneční paprsek)
motýlí křídla ukousaná časem
prach a schody nekonečné
kde dřevo vydrželo staletí
nechat si šlapat na hřbet tiše
už ho má celý prohnutý
někdy se ozve bolest
tak trochu zavrzá
( je to spíš snaha něco říct než stěžování)
za tu dobu co poslouchá zvony
tlukot těch kovových srdcí
otevírá, oživuje pak i Ty
se rozletíš do kraje
protože jsi součást toho zvuku
a já už dlouho nemohu spát
obměkčena vzpomínkami
, linkuj! 
, jagg 
deprese hrůza les povídka život vztah smrt mládí samota fantasy cesta nenávist osud .. . pocit zima zoufalství horor podzim marnost poezie srdce horror temnota sen pocity tma voľný verš čas krev strach aa vztahy jen tak svoboda smutek noc erotika bolest láska vzpomínka žena realita sex emoce ... beznaděj haiku přetvářka touha sobota naděje momentka zklamání antilistí * město x vyznání humor příroda
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2026 Skaven
komentářů: 14784
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6514
autorů: 867