Nokturno.net / tvorba / dílko

Podivný stavy
uvnitř mý hlavy
rodily myšlenky
který se nedají schovat za víčky.
Musela jsem mluvit!
Musela jsem křičet!
Ale nikdo z lidí neslyšel moje slova.
Nebo nechtěl slyšet.

V absolutní beznaději
jsem sepjala ruce
a objevila Boha.
Celý noci jsem strávila
šeptáním do ticha
ale pak mi došlo
že mluvím jen sama k sobě
že Bůh na mě kašle stejně jako lidi
že nikdy nenajdu pochopení
že všechny moje slova
jsou jenom zoufalej výkřik do tmy.

A konečně Tma mě uslyšela.
Tak jsem ji vzala do hospody
a hrozně jsme se vožraly.