Nokturno.net / tvorba / dílko

Klidná hladina, barva oblohy, na konec nedohlédneš. Jen pohled ti nestačí. Co nejblíže mu toužíš být. Vlna omyje tvá chodidla, ty uděláš krok vpřed a už se nezastavíš. Chceš být jeho součástí a nejsi sám. Mnoho jiných tvorů u něj nalézá své útočiště. Pozoruješ racky kteří se jen neradi od něj vzdalují. Zahlédneš ryby, které proplovají kolem tebe. Plaveš tedy s nimi. Netušíš, kam mají namířeno, ale to tě netíží. Vychutnáváš si ten pocit,
když tvé tělo obklopuje to, co tolik miluješ. Užíváš si volnosti, svobody a nespoutanosti. Náhle voda začne červenat. Barví ji krvavě červené slunce nořící se do ní. Vypadá to jakoby jej snad slaná voda rozpouštěla. V té záři spatříš delfíny. Připlavou blízko k tobě a utvoří kolem tebe kruh. Pozoruješ jejich skotačení ladné pohyby a slyšíš jejich smích. Máš chuť skotačit i smát se s nimi a nic ti v tom nebrání.
Všichni ho milují, obdivují, nikdo o něm špatné slůvko neutrousil. Jeho magická síla působí na všechny, co ho alespoň jednou ve svém kratičkém životě spatřili. Je věčné, nekonečné, milované a mnohem více než to všechno. Je vším. Řekněte, který obyčejný člověk by netoužil být přesně takovým? Ale záviděl mu snad někdy někdo? Ne. Nemělo by cenu mu ani závidět, ani se s ním snažit soupeřit. Je nepřemožitelné, nezbývá nám nic, než ho milovat.