Nokturno.net / tvorba / dílko

Ty nejsi jediná
Lásko,jsem tu,existuju
Copak mne neslyšíš?
Proč?
Už víc křičet neumím..ale rád bych
Překřičím vlny rozbouřeného moře vlastních emocí
Tornádo strachů a pochyb
Vodopády nedůvěry..
Jen mi prosím dej vědět,že o to stojíš..prosím
Copak neslyšíš?
Žiju,ale tak nějak na dluh
Nebo ne?
Nebo tohle znamená žít?
Pak ale já nechci
Slyšíš mne?Nechci žít..
Nedokážu se zařadit,ale samota je hrozná
Chytám se jak tonoucí stébla,každého...
kdo mě ukáže vlastní stín
Pak po Cestě slzavým údolím,vracím se do tmy každodennosti
Ale vzpomínka na Jednotu mě nenechává lhostejným..
Vzpomínka na Jednotu mě nechává kapku světla..
Když vodopád společných dnů s Tebou beznadějně vyschnul..

Tonu ve vlastním strachu..
jen nezůstat sám
Na pospas vlastním stínům..
Nechci tohle utrpení..víš?
Nechci!

Svět musí mít někde výhybku a já vyztoupím z tohodle šílenství
A věř mě,na tuhle jízdu si koupím jen jednu jízdenku..
Tam..Jenom tam

Začínám chápat ten svůj chlad..
Půstem nahrazuju po lásce hlad
Aspoň ti nikdo neublíží..
To když si hrajem na obět vlastních rozhodnutí..
A víš co?
Víš co,kotě?
Začíná mě to být volný..
Budu se já pořád trápit?!
Ne,nebudu se pořád trápit
Život je příliš cenná záležitost
Abych na něj takhle dojížděl..
Takže,kotě:sorry,ale poslední slza..
Můžu dýchat i bez tvých iluzí

PS:A ty nejsi jediná