Nokturno.net / tvorba / dílko

Ženu se za hlukem křiku bolesti mých oddělených já

v potu tváře

Na cestě na které nejsem a jsem

Tak bolestně sám

...ztrácím sluch..

Tím i možnost nalézt jednou cíl..

Šílím z ůzkosti vlastních vin..

Není nikoho kdo by je ze mne smyl

A tak tu čekám na svůj cíl..

Je tu někdo?

Je tady sakra někdo?

Proč mlčíš když tě neposlouchám

...když tě volám!?

Ty co ctěš tyhle řádky

..říkám to právě tobě

Ty co snad nasloucháš

Milosrdné ticho

Zválená tráva po milencích

Závist dvojici

..ale proč vlastně?

Když nikoho po svým boku nechci..

Kdo jsem já?

Co je já?

Je já?

Proč je já,je li?

Když ne,kdo se ptá?

A kde?

Kdo trpí?

Proč se ptát?

Koho?

Hrůza

Těhle otázek lůza..

Bere klid..tichej prázdnej klid

Nechat v klidu žít..vzdálen mučivému osamění v tichu

Připravujíc si tím jednou setkání..

Pud sebezáchovy?

Tyhle pudy:-)

Zbav se pudů a zažiješ nudu:-)


Už jen myšlence na to s tichem setkání..vědomí zabraní

Ale utéct není kam..

Vězeň i věznitel..

jeden velkej klam

Užasný drama na zakázku

Jen divák občas zapomene psát

..tak se začít rychle smát

Nebo bát?

Že tohle nejsem já,že tohle není moje hra

Tohle přece nemůžu být já

..znám se vážně dobře...

Znám se vážně dobře?

Na druhou stranu proč ne?

Proč být dokonalej?

A tak se ochuzovat o vlastní lidskost..

Lepší než obět ideálů

Výsada to padlých králů v zemi nikoho..

Jejichž pád přináší zemi kýžený zvrat

Šašku tys to věděl

..a přec držel v tajnosti..

a rád

Ale proč vlastně,musím se ptát?

Je snad zradou být země král?

Ne,není..

Ale ne král co na krále rád by si hrál,králi..chápeš?

Či rád by jsi dál spal..však v tomto čase již na ubohé rohoži..


Ztracená víra

Nalezený ráj

Znovunabytá síla

Objevené Duše kraj

Poutník bez návratu

a ráno plné zvratů..

Prostá rána prostá strachu

A opět..návrat do tmy

Další čas kdy hovořím sám k sobě skrze sny

Nevinnost vlastní Duše

Vyráží dech...

Stojím před sebou..

Vlastní Duše zběh

Stojím před branou vlastních rozhodnutí

Mezi davy ztracených není k hnutí

Stojím tu na stráži

Kdo koho vlastně stráží?

Duše stráží Ego sraží

...snad

Ztráta já a zrod v Já Jsem

Led na parapetech oken s tmavým sklem

Tmavá obloha co má zlatý lem..

..útěk ode dne ke dni..

A zase touha zůstat sám..

Přetrvávající víra v návrat mezi ostatní

Chci utéct..

Chci odtut pryč..


Touha


Užasná a nádherná síla..

Toužím po smrti..


Vlastně toužím po smrti jak dítě po matčině objetí

Toužím po své malé smrti abych dosáhl velkého vykoupení..

Jenže kde brát jistot..je to tak či není?

Poslední výdech..

A nádech v novém světě!

Bože

Má Duše radostí kvete

Ale je to to ,co chci?


Chceme?

Spolu s vlastní Duší?

Návrat ztraceného ráje?

Jdi do háje!


Pravdivost..

Pulz a pomalý a tichý

..ale můj

Můj vlastní pulz

Jsem to já

Jsem to konečně opravdu já

Tohle dává vážně sílu

Zář hvězd a jedna z nich je moje

Mám radost

Mám velkou a čistou radost

Tohle je zpráva světu

Nejen Duše ale i já při těch ohnivých slovech kvetu

Nemusím už nic dokazovat

Nic

Jsem tu jen já a nekonečnej brácha Vesmír

A třeba taky strejc

Nebo ségra

..nebo švagr

..nebo bagr

Chápeš to?

Co kdo chce:-)

Nedávej pouta vlastním možnostem


Tohle už není omezení

Tohle už není nic z našich malých perspektiv

Tohle je už za tím vším co bere dech a svobodu

Zleva do prava

..nahoru dolů..

Otázka unikající reality..

Znovu si začít hrát a tak nacházet moudrost..en ten týky dva
špalíky:-)

Vším co je a ještě není

Ale ještě není protože už je a bude

..co kdo chce a bude chtít


Nevědomí plod falešných jistot tady zákonitě začne hnít..

Tak se uvolni a volně dýchej a už nikdy..nikdy nepřestávej snít

A hlavně žít!!!


Naplno žít

Vlastní pravdu srdce nikdy,rozumíš NIKDY nenechej si vzít

Jsi to ty,všechna ta omezení

Jsme to my a já a ty a oni..to poslední květem iluze už značně
voní:-)

Komu že to vlastně hrana zvoní?

Jsme to my,všechna tahle omezení.

.i když..

jaké omezení

Když žádné vlastně nikde není

Víš,tak nějak vím

Láska..

slovo o nekonečném významu pro každou z Duší

A je to tak O.K

Mám rád řád i chaos..

Tahle podvojnost významů Vesmíru vážně sluší

Mám rád..

Hřeje mne to zjištění

Bože,dovol mne milovat!

Já už nic jiného nepotřebuju

...jen mít rád..

opravdově rád

Lituju jen dní kdy jsem brzdil sám sebe..

Už jen vzpomínka na to zebe

Už nikdy ne

Všichni jsem Jedno

Všichni a já už jsem si vzpoměl

Já už to snad i vím

...a řeknu to každýmu na tehle planetě

A vykřičím to celému Vesmíru..

Já a Ty a planeta a slunce a hvězdy
a co já vím kdo ještě hraje s náma
tuhle božskou tragikomedii..

Všechno Jedno jest

A to je zpráva pro všechny ztracené Duše

Pro všechny ztracené a zatracené básně co putují vesmírem

A jejich básníky..nenaplněná srdce


Nic už nemá většího významu než přátelské objetí bez očekávání..

Než objetí

Jedno veliké vesmírné objetí

Nikdy jsem nebyl v odloučenosti zajetí..

pokud jsem to nechtěl

Ztracená víra chytá božské děti do sítí tmy..

A všichno jsme dětmi i rodiči zárověň jednoho světa

Jen ten okamžik má svou pravou sílu

Vrací nevinnost..víru

Zůstat tak jak je

Překročit šílenej a iluzorní most od Já k Ty

Rozbít vlastní hrad z písku..

Chce to odvahu..

Chce to vážně odvahu