Nokturno.net / tvorba / dílko

Věta do ticha

Roztříštěn a unesen..

vodou potůčku nesen..sem..

Jsem

Roznášen do všech stran

..stichlého kraje

Ticho do rytmu chladivých vlnek potůčku svou tichou píseń hraje..

Do ticha

Ztracen ve větách..

Ve svých větách skládám slova jak sirky do krabičky

Ve svých stopách..šlépějích..vzpomínky na minulost..padlý sníh

V kořenech tichý vzdech..jsem

Starý strom ševelí listy a vypráví starý příběh starého stromu..

kdy byl mlád

Jen on a nikdo zná tu dobu,tak chce vzpomínat

Přidávám se do proudu jeho slov..nádhera ..nemám slov

Přidávám se potichu k jeho příběhu..rád a s pokorou

Zem jako by tušila..přijímá

Je jí to vlastní

Popadané podzimní listí naslouchá také

Nehlučný sněm

Tiché spříznění...se zemí

Stará zapomenutá a notně zrezivělá pila se omlouvá do všech stran

všem pařezům...

A jejich vzpomínkám

Vítr se ztišil a přidal se k tichu

Ticho se rozrůstá

Víc a víc..

I starý strom s polu s pilou stichl

Zanesený potůček si chce pobrečet,tak se zvedá z koryta...

a brečí do syta..ten nesyta

Země přijímá s pochopením jí vlastním..jeho slzy..

Starý strom se soucitem mízu slzí a ševelí listy..

I ty listy to mrzí..unášeny na vlnách chtě nechtě opouštějí tichý sněm...zanechávajíc si v sobě památku na neobvyklý vjem..

Jednou až doputují...vykvetou..nebo odejdou..to teď nevědí

Další věta do ticha

Potůček se zaliká...nikdy nekončícího příběhu..

Země,ztracené a notně zrezivělé pily a starého stromu na břehu