Nokturno.net / tvorba / dílko

Tak smutně sklesle opuštěně
leží v prachu bláta višně květ
kvítek jenž ztratil všechny dětské iluze
brutalitou strachu utlačované
tak leží ve vlhkém prachu
na schovávanou nehraje si
pomalu a něžně nenávidě tento svět.

Svět který ho neustále tiše
a přec s nesnesitelným rachotem
rachotem padajícího zmámeného štěstí
též opilého přílivu
zašlapává neustále hlouběji a hlouběji
do onoho prachu neutrálně se tvářícího
neustále a tiše
s vratkým krokem opilce.

Náhle
za jasného teatrálního úsvitu noci
chladný vánek neustále sílící
roztomilý ve své neviditelnosti
pomalu vysouší prach jemným
svěžím dechem bez zápachu
pomalu jej odnáší do exotických dálek
plných vůně kávy čaje a břišních tanečnic
náhle
bez znatelného úmyslu
téměř náhodou
snad trochu chtěnou.

Tak květ vzduchem se vznáší
na plachtách rozmarného větru
nyní nenáviděného
vždyť vzal mu vše co měl
škodolibě a beze studu
domovský prach i příjemné vlhko
jakoby to snad i chtěl
a podle ho do cizího světa vrhl
světa volnosti čistoty a krásy
nahých těl.