Nokturno.net / tvorba / dílko

Noc

Byla tmavá noc a venku padal sníh,
přikryl celý kraj jak závoj tváře žen,
z úst ledových rampouchů zvonil tichý smích
a na oblohu prodíral se den.

Kostelní zeď z chladného kamene
ronila slzy pro neštěstí lidu
a věžní hodiny únavou zmámené
odbily konec nočního klidu.

A dole nad řekou, co poklidně plynula,
světlušky rozžaly studenou svíci,
z borových větviček vůně se linula
a já jsem nevěděl, co na to říci.