Nokturno.net / tvorba / dílko

Při hledání smyslu jsem ztratil smysl
při hledání sebe jsem sám sebe ztratil
Chci od druhého slyšet kdo jsem
protože sám to říct neumím..
Protože sám si to už vážně nepamatuju

A přitom tak neskutečně skutečně jsem

Cesta je volná jen po ní nikdo nejde..
Protože není kam , protože není kam jít
Protože tam už jsem
Takže další iluze
Žádná Cesta není,je to klam
Komu to vlastně stále povídám?..

Přesto se držím zuby nehty téhle Cesty
A hledám odpovědi tam,kde nejsou
A tak dávám otázky na které nejsou odpovědi
Tisíce nic..umořilo Osla

Jsem na sebe dost zlý

Ztracím energii úměrně s tím,jak se zmítám v sítích vlastních vin
Sebetrýznivá hra na moralizmus..hnus
Do koše s tím!

Jsem přecpanej a unavenej informacema
Ale nepřestávám je do sebe cpát..
A pak..v bezesných nocích z cizích pravd nedá se spát
Měl bych stát na vlastních..to jsem chlap?
Měl bych..měl bych,snad
Ještě chvilku a začnu vážně usínat

Prázdnota je čím dál větší

Čím dál víc mám chuť jít smrti vstříc
'Čau zubatá..tak kam půjdem,drahá?',prostě říct
Čím dál víc se od vlastního zdroje odvracím
...tím větším se cítím žebrákem v tomhle světě žebráků
Bláznem mezi blázny..
Ztraceným mezi ztracenými..
A co hůř:už nejde ani tak ani tak
Nejde jít proti nim ani s nima..
Někde..v hloubce..drsná chyba

Toužím

Vrátit se k životu,vrátit se k sobě
Vrátit se životu,vrátit se sobě

Chce se brečet

Z vlastních slz si ztvořit řeku,moře a třeba i oceán
..bez jasných rán
Z vlastních a pravdivých slz.. oceán
A v jeho hloubce,někde hodně na dně...
Najít ztacenou víru,že nejsem sám

Tak kde jen mám hledat sílu?

A na cestu k dalekému obzoru nasednu na loď vlastních stínů
Bez plachet a snad i bez kormidel
Plout daleko...daleko za obzor
až tam,kam chodí slunce spát
I když..kam vlastně
Vždyt v mojí zemi slunce dávno není..
Tak prostě jen plout bez doufání
Bez naděje a bez cíle
A není li cíl,jsem ušetřen pocitů vin..
To když než k životu čelem radši sním..
Svůj sen o konečném nekonečném osvobození
Jenže sám vím,že takhle to zcela jistě není..
A není li dá cíl
Jsem ušetřen zklamání z jeho dosažení
Idealista ve mne věří stěží...

Je tohle opravdu můj život?

Jsem tohle ještě vůbec já?

Kdo ví?

Ptám se a jsem hluchý k odpovědím...
A tak tu sedím
A vytrvale na papír doznání hážu
'Piju víno ale vodu kážu...'

Snad věčný přítel čas..jednou...možná
rozpustí v mém srdci mráz
Říkám jak to cítím..bez příkras
Jen příslib lepšího dává vlastní duše jas
A tak tu sedím a čekám na sebe...zas
A zas