Nokturno.net / tvorba / dílko

Jsi sám…
Z temné kobky tvého bytí prosvítá zář.
Kamenný oheň mrtvě plá,
za ním lidská tvář.

Těžké kroky kata doznívají v dáli,
Slyšíš hlas bohyně Kálí.
Smrt, destrukce a nirvána,
maska přetvářky je servána.

Černý pohled v chladném dýmu,
Amonův člun je vratký.
Šepot zvonů v žhavé mysli,
hřeby, máry, kladky.

Těkavý pocit smrti tě neruší,
chceš být spálen na planetě Venuši.
Krvavé nebe nad tebou,
doteky Smrtky už nezebou.

Krásné kněžky – navrch ďábel, uvnitř plamen,
v divokém reji se dotýkáš jejich ramen.
Sladkým tancem zkázy dnes večer se unést nech,
než ucítíš v konopné smyčce horký dech.

Spálený meč na oltáři,
u kostelních vrat stojí stráže.
Spící anděl s bledou tváří,
v rakvi ocelová paže.

Na ztemnělé obloze poletují vrány,
dívka ti mává z pekelné brány.
V mohyle věku shořel trám,
Žal s Bolestí staví chrám.

Jsi sám…