Nokturno.net / tvorba / dílko

Naposledy. Naposledy si toto budu přát
a pak už nic.
Je čistý vzduch.
Očištěný od všeho bordelu, co mu stahoval hrdlo
a taktéž nám.
Bylo to - no bylo to prostě nepopsatelné.
Svítící hvězdy se praly mezi s sebou o místo
jen, abys na ně mohl hledět.
Na Zemi došlo také k prudkému střetu
dvou zcela odlišných kultur,
a ty mezi s sebou vybily hlavní představitele,
takže už neměl kdo pokračovat.
Na náměstí zavřely krámy a bylo ticho.
Takové jaké jsi si vždycky přál
než jsem přišla já.
Tehdy bylo horko a splašky ve vzduchu.
Všude zněly pohřební zvony a v ulicích nesly Krista.
Bili jsme se mezi s sebou, ač jsme nebyli boje schopni.
A pak nastalo to ticho. Ne naší vinou, my si to jen neuměli vysvětlit.
Hluboké, propastné ticho jaké jsi si vždycky přál...

Je čistý vzduch.
Očištěný od všeho bordelu, co mu stahoval hrdlo
a taktéž nám.
Naposledy. Naposledy si toto budu přát -
a pak už nic.