Nokturno.net / tvorba / dílko

„Diyaba

Nemnoho bylo napsáno v  dobách pozdějších o  Tetrarchovi,jež se zoval Diyaba a byl z  rodu Sierrova.A  již nic se nepsalo o  jeho zločinu.
Tenkrát….….……

Kapitola 1.

….….….….v dobách,kdy ji ž pevně seděl na svém stolci pán jedné třetiny,jež byl vnukem Svatého Muže Sierry,počal válku,jež počít neměl a proto v  ní zvítězil.Tohoto vítězství se však Turgul nedočkal.V  jeho šlépějích kráčel Diyaba a jeho sláva byla v  své době hodna hvězd.Kdyby znali lidé,co učinil, jistě by se zamysleli,ale lidé tehdejších,bar­barských dob byli takovými,
jakými se lidé stali nyní a jistě by je to mnoho nerozrušilo.
V  den vítězství zdělili představení armád,jež k  zemi poslali,jakým způsobem se dostali ze své země na tu naši.A  poté odešli.
Diyaba a mnoho mocných po dlouhé roky přemýšlelo,než bylo vše pochopeno a nalezen způsob,jak takto rovněž cestovat.A  Te­trarcha vybral několikero nejvhodnějších,jež měly utvořit poselstvo,jemuž on sám bude předsedat,k  lidu osmého světa lidí,poselství,jež mělo vyjádřit bezbřehou vděčnost lidu třetího.A  byl určen den a byla určena hodina a zmizel vladař ze světa i  s dalšími vyslanci,vstříc největší lži v  dějinách lidstva.

Kapitola 2.

Cesta byla vykonána podle dávných pravidel a tedy ji popisovat by bylo naprosto zbytečno.
V  jednu chvíli stáli na rodné hroudě a v  další již na zcela odlišné.Skupina se objevila na dně jakési prohlubně,jež stoupala stejně na všech stranách.Ale pro tento případ byli vybaveni.Dva muži,jež měli na svém těle nosili něco, co by se z  dnešních měřítek dalo nazvat žebříkem,jej počali svlékat a skládat.A  po několika minutách tento stroj stál a první,jež jej použil a po jeijích otáčivých kruzích vystoupil,byl Diyaba.Následoval zbytek skupiny.
Kolem se nacházelo nekonečné pobřeží kamenů,bez jediné známky vegetace.

Kapitola 3.

Ze všech byl nejvíce překvapen Diyaba,v  jehož rodu se po celé generace přenášely ságy o  bezbřehé nádheře Osmé Lidské Země.A  nyní zde,
kamkoliv se člověk podíval,neviděl nic.Jen kamení.Ale i  pro tento případ byli vybaveni.Další tři ze skupiny,jež na těle nosili zvíře z  železa,jej počali skládat a brzy zde stálo něco,co dokázalo bez problémů přepravit jak Diyabu,tak veškeré další členy skupiny,neb to byl dar z  Třetí Lidské Země, jež byl dán v  dávných dobách na Osmou Lidskou Zemi,a před nějakou dobou je přinesl Sierr,jelikož šlo o  zvíře z  rostoucí oceli,té,o  níž tak básnil Theorosthophonoros Orlughžšský a jež obdivovalo mnohé pokolení,jediná ocel,jež mohla v  své době konkurovat Odaedonu.

Kapitola 4.

Zvíře skupinu zatím neslo zhruba hodinu.Scenérie se ani jednou nezměnila.
Kameny a písek.Všude.Kamení a písek.
A  pak,po době,jež byla trojnásobkem doby,po níž by byl i  nejtrpělivější ze skupiny s  cestou nejraději skončil,došli na konec kráteru.Neb onen celí prostor byl pouhou dírou v  zemi.
Skupinu ale tak nepřekvapil onen kráter,jako to,co se počalo rýsovat v  dálce
,když se mechanické zvíře vyšplhalo přes okraj.Obrovské budovy,na nichž bylo přesto znát,že jsou pouze zlomkem svých původních velikostí,ležely rozesety po celém,novém horizontu.
A  také ticho.Strašlivé ticho.Jež oblévalo celý svět.
Nikdo nic nevyslovil,ale věděl to každý.Toto byl nevyhnutelný konec civilizace.Takto měla skončit,kdekoliv a bylo jedno,co by člověk učinil.
A  to pro lid,jež za civilizaci bojoval nekonečné věky,bylo opravdová rána.

Kapitola 5.

Diyaba,jež byl první,kdo přišel,se otočil,aby byl první,kdo odešel.
Slezl ze zvířete a nyní šel skrze kamení a písek,zpět do kráteru,k  mís­tu,z  nějž se měli navrátit.
Brzy za ním slézal jeden za druhým.A  posled­ní,na zvířeti,se za ním vydal mladý technik,jež ze všeho byl nejvíce zdrcen.Postupně znovu nasedali,
jeden po druhém,ale Diyaba to odmítl.Místo toho sám šel vepředu a vedl je a tak je nepoměrně zdržoval.Po dvou hodinách se nakonec nechal přesvědčit,aby nasedl.
Celou cestu nepromluvil,až když došli k  místu,z  nějž měli vycestovat nazpět.Každému řekl,co řekne.Každý s  tím souhlasil.Jen mladý technik byl proti.Řekl,že civilizace je špatná,že by neměla být.
Diyaba,jež ho znal odmlada,jako hocha,se na něj podíval a poté řekl:
“Můžeme si promluvit….….­.o samo tě?„.

Kapitola 6.

Seděli tam půl hodiny.Diyaba mluvil o  tom,jak jako mladí činili mnohé zvláštní věci a štvali tak mnohé další,ano,tak se tenkrát chovalo mládí.
A  mluvili ještě o  svých příbuzných,jež zemřeli v  bojích za civilizaci.
A  mluvili ještě o  nějákých věcech,ale o  tom pomlčíme,neboť tajemství mrtvých a dobrých se nesmí porušovat.
Po této rozmluvě se otočil Diyaba na mladého technika,jehož jméno bylo ztraceno a řekl mu co řekne.
A  technik,jež vyznával pravdu celou svou duší a každým svým nervem, odmítl.
….….….…­.….….….….……
Diyaba se navrátil k skupině a všichn i,bez jediného a své prohlášení doplněné o  několik vět,odešli zpět do civilizace,jež ještě trvala.

To je ovšem pouze počátek,neb ještě mnoho se stalo na té zemi.
Ale já jsem unaven,tak již nic neřeknu.“.

Vzbudil mě uprostřed noci.Nevím,bo­že….…..,nevím,jak dlouho to ještě vydržím.