Nokturno.net / tvorba / dílko

Město S

Daleko,tam,kde se poslední hora drolí v  prach,tam,kde poslední pramen vody dohasíná,tam kde poslední město končí a ztrácí se v  mlhách,tam stojí Město S.Je mnohem starší než Bohové tohoto světa a také je přežije.V  městě samotném žili lidé předtím,než lid světla či stínu poprvé dosedl na tento svět.

I. O  tmě

Byla tma,tehdy,když ještě nebylo stínu,či světla v  Městě S.Tehdy chodili skrze město tmou vševědoucí,jež věděli,kdo a co jest před a za nimi,ale ne však věci a tak mohlo býti slyšet jejich zoufalé skřeky,když již posté vrazili do tvrdého objektu.Jednou,když Vševědoucí Uborlaim se uhodil po čtyřsté páté zvolal:
„Vševědoucí S,Já,Uborlaim předvolávám vás všechny a bez výjmky na toto místo!“
A  všichni přišli,neboť tenkrát byla ještě ochota mezi lidem.
Na jednom místě ve tmě byli všichni Vševědoucí města.A  Uborla­im,jež je všechny svolal,znovu promluvil:
„Vy,všichni vševědoucí,jež víte o  každém v  tak obrovském městě,jímž je S, již nadešel čas změny!Máme my,jež jsme vševědoucí až do konce věků bloudit v  našem vlastním městě a býti obětí jeho věcí,jež nejsou naživu a pro naše mysli mrtvy?Ne!Neb já provolávám světlo!Světlo­,sílu,jež projasní a zažene temnotu a navždy učiní vše viditelným!Jež nám ukáže naše město,
poprvé v  našich životech!!“.
A  bylo ticho ve tmě,jež bylo S.
Pak ale rozhodli,že tak učiní a všichni,neb tenkrát se vše činilo společně.
A  vševědoucí pozvedly své mysli a zvolali:
„Budiž Světlo!!“.
A  z ničeho vytvořil se plamének čehosi-,nejprve byl sám a se tmou nijak nepaktoval,ale po chvíli,když vševědoucí znovu zvolali:
„Budiž Světlo!!“. počalo růsti a brzy nebylo vedle sebe místa pro světlo i  temnotu a tak počalo světlo útočiti na tmu,na což nebyla tma zvyklá a rychle se poddala.Mnozí tvrdí,že kdyby tma tehdá byla připravena,světlo by podlehlo.A  mož­ná(skoro určitě) je to pravda.
A  brzy,když světlo zalilo celá nebesa,bylo Město S  vidět v  celé své majestátnosti­.Obří,zlatavé paláce,žulové sochy několikset metrů vysoké,
obří kanály se zlatavou vodou,fontány a parky.To bylo S.
Ale vševědoucí nic neviděli,neboť měli vždy oči zavřené a nyní se ptali,co se stalo.A  byl to Uborlaim,koho napadlo oči otevřít…..a tak učinil.
Spatřil zázrak,jímž byl S  a padl na zem,neboť toto byl Ráj.
Ale vševědoucí se ptali co se stalo a tak jim Uborlaim nakázal:
„Otevřete oči!“.Vševědoucí váhali,neboť se jim zdálo příliš mnoho novot toho dne,ale nakonec,jeden po druhém,tak učinili.
A  poté všichni uzřeli Své město a světlo,jež stvořilil.Všichni až na jednoho.
Neboť když Uborlaim promluvil o  světle,byl jeden,jež se bál.Jhalaim.A  ten odešel do ústraní svého domu a zavřel za sebou a netvořil spolu s  ostatními.A  tak se stalo,že zatímco v  celém S  bylo světlo,v  Domě Jhalaimově byla tma.A  když Vševědoucí zjistili jak je zradil,vyšli proti jeho domu.Když vyrazili brány,byli opět ve tmě,ovšem nyní se již nedokázali orientovat a tak nevzájem vráželi do předmětů i  do sebe a po chvíli utekli z  domu a zapečetili jeho vchod dveřmi s  pečetí Vševědoucích z  S.A  tak do dnešních dnů Jhalaim trvá v  svém domě a zde je prvotní temnota a zde Jhalaim nikdy darů světla nepoznal a nepozná.Neboť krutá je pomsta Vševědoucích z  S.

II.O  bráně do Malenlaborgu

Když bylo světlo,jali se vševědoucí prozkoumávati všechny okruhy svého obřího města(a bylo vskutku obří,neboť bylo větší než Angkhor a Babylón dohromady).A  jednou došli k  zlatem okované bráně se zámkem.Zanechali ji zde dávné rody.I  jali se jí otvírat.Když se zámek rozsypal,otevřeli se dveře, jež vedli nikam a někam.I  vstoupil do nich Bharlionam a byl a nebyl.Neboť vstoupil do říše toho,co není,Malenlaborgu z  jazyka starých rodů a nebyl již ani představou,ni snem.A  tak byli brány zapečetěni Dvojitou Pečetí Vševědoucích z  S.

III.O  Proroku Mazashie

I  byl Mazashie,prorok,jež povstal mezi vševědoucími a slíbil jim cestu do zasílbené země.I  šířila se jeho víra a tak se brzy shromáždilo na sto tisíc Vševědoucích(malá část z  jedné tisíciny jedné čtvrtiny z  jedné osminy populace S),jež mu věřili a jež se s  ním chtěli vydat na dobrovolný Exodus.
A  tak se stalo,že Mazashie a jeho druhové pochodovali za hranice S,tam kde byla tehdy ještě tma a kde se ztratili a víckrát do S  cestu nenašli.Ale to vševědoucí nevěděli a mnoho se jich vydalo stejnou cestou.Nikdo nemůže být prorokem ve svém domově a stejné platí i  o vševědoucích,ale to nikdo neví.

IV.O  válce Frydhiů

A  byli v  S dva bratři vševědoucí,jež oba nosili jméno Frdydhi a jež nikdo nikdy od sebe nerozeznal.A  tak jednoho dne vznikla mězi oběma rozpeře o  to,kdo má čí identitu,jelikož to ani oni sami ve skutečnosti nevěděli.A  z rozepře byla hádka a z  hádky spor a ze sporu konflikt a z  konfliktu válka, první mezi válkami.Oba bratři shromáždili každý tři vševědoucí a se zbraněmi se potkali u  amfiteátru S  a zde se konala jejich bitva.A  jelikož byli vševědoucí,byla to bitva tak strašlivá,že ostatní vševědoucí opět zasáhli oba bratry,jež byli jediní živí,chytili a poté je společně popravili.A  tím skončil jejich spor.

V.O  dnu perutí

A  bylo světlo a byl mír v  S.Jednoho dne však zpoza města ze tmy vzlétlo cosi,což mělo divné ruce a jež mělo kůži,jež odpadávala a byla měká a hladká a v  kouscích.A  ihned byla hádka mezi všemi v  S a po celé roky bylo hádáno,až jeden vševědoucí byl osvícen nápadem,vzal kámen,mrštil ho po věci a ta spadla mrtva.Byl to pták.
A  ihned byla mrtvola vzata a jí zbudován chrám a poté byla zmumifikována,
aby přetrvala věky.Její ruce se nazvali perutěmi a den její smrti se slavil jako Den Perutí.

VI.O  cestě

Poté,co vševědoucí prohledali S  naskrze a celé,jali odpočívat,neb již nebylo ve městě,čeho by je překvapilo.Ale jednoho dne přišel před své druhy Comhoidra a vyprávěl,že našel bílou cestu,bělejší než samo světlo,jež se vine z  S do tmy,jímž je svět.A  mnoho se ptalo a ptalo a tak přišli všichni vševědoucí k  Ghkchrhiomu,jež byl nejstarším z  Vševědoucích a znal tajemství dávných rodů.I  ptali se jej,ale Ghkchrhio řekl:
„Před dobou,jež je věčností více,než cokoliv co bylo,či bude,jsem učinil slib.Slib,že neprozradím tajemství Dávných Rodů a stanu se tak věčným,i  poté co zemřu,neb mnoho se bude ptát a hledat a přemýšlet,co bylo Tajemstvím Dávných Rodů a budou hádat a hádat,ale nikdy se k  pravdě nepřiblíží a já,byť už mrtev,se stanu věčným,neboť všichni budou věděti,že já jsem věděl.Nemohu porušit slib,jež mi dá věčnost a rozzlobte se na mě,
vyžeňte me z  S do temnoty,jež je jistou smrtí,ale navždy budou všechna pokolení S  vzpomínat Ghkchrhioo,jež věděl.“.
Ale toto nestačilo vševědoucím a tak Haralion,Hrchere a Sethgha,tři nejmladší mezi vševědocuími se vydali po cestě a s  sebou nesli světlo,jež společně stvořili na cestu se zbylími z  S.
A  šli Haralion,Hrchere a Sethgha po bílé cestě,jejíž zářivou bělost uzřel každý i  v naprosté tmě až došli k  rozcestí,jež šlo třemi směry.I  rozdělili se Haralion,Hrchere a Sethgha.

VII.O  stezce Haralionově

Když došli oni tři,Haralion,Hrche­re a Sethgha k  rozcestí,byl Haralion prvním jež odešel.Vydal se po levé cestě a už se nevrátil.
Šel skrze tmu po mnohé roky,tmou jež jej začala dusit a jež jeho smrt přibližovala a Haralion se modlil(ikdyž nevěděl ke komu),aby jeho cesta již konečně skončila.Posledního dne,když již byl téměř mrtvý v  stoje,uzřel v  dálce postavu.Sebral všechnu sílu a rozběhl se za ní a když jí konečně doběhl,ucítil chladnou ruku Konce a pohlédl do tváře cizince a ten mu řekl:
„Toto jest Charghu,cesta,z  níž není možno se vrátit.“.
A  Haralion zemřel.Jeho světlo dodnes svítí na konci cesty Charghu,ale není nikoho,kdo by jej kdy uzřel,neb nikdo nikdy již na konec Charghu nedošel.

VIII.O  stezce Hrchereově

Když došli oni tři,Haralion,Hrche­re a Sethgha k  rozcestí,byl prvním jež odešel Haralion.Vydal se po levé cestě a nikdy již nebyl spatřen.
Hrchere byl druhý jež se rozhodl a vybral si prostřední cestu.
I  šel Hrchere dlouho skrze tmu se světlem jako jediným společníkem až došel k  domu,jež byl vidět pouze díky jeho světlu.I  došel ke dveřím a otevřelo mu stvoření,jehož nebylo v  S a jemuž Hrchere podlehl.Neb šlo o  feminine.
A  když byl vlákán do domu,stal se zde hosten a pojedl jídlo s  chutí prachu, jehož nebylo v  S a ulehl na tvrdou postel,jež v  S nikdy nebývala.A  v spánku se mu zdálo o  triumfálním návratu do S  a o  slávě mezi vševědoucími.A pak….….….se mu nezdálo nic.Neboť byl v  spánku zabit svou hostitelkou,jež z  něj nakrmila celou ves.A  světlo Hrchere dodnes září,ukryto v  truhle zlověstné hostitelky.

IX.O  stezce Sethghaově

Když došli oni tři,Haralion,Hrche­re a Sethgha k  rozcestí,byl prvním jež odešel Haralion a druhým Hrchere.
A  Sethgha stál na rozcestí se světlem v  ruce a se strachem v  duši.Nakonec ale vykročil poslední cestou.
Jeho cesta byla nejnáročnější,neb Sethgha musel jako první vševědoucí od Počátku Všeho vylézat a slézat po strmých horských stěnách a přespávat ve vlhkých jeskyních,jejichž obyvatele musel odrážet.
A  stalo se,že Sethgha vylezl opět jednou na vrcholek hory a uviděl město. Zářící a skvostné a tak se k  němu radostně vydal.A  když vstoupil,zjis­til….…
že je zpátky v  S.A  jeho světlo bylo navráceno Světlu S.

X.O  Osmi Kněžích

A  žili vševědoucí v  S v  klidu a harmonii,věříc sami sobě a svému městu.
Jednoho dne se ale stalo,že nad oblohou S  se vztyčil koráb ze dřeva,jež létal skrze éther a z  něj vystoupilo Osm mužů v  kutnách.Před­stoupili před Vševědoucí S  a prohlásili:
„Neseme Víru v  Harcha,jediného Boha.“.
A  Vševědoucí naslouchali,neb nikdy žádného Boha neměli.Jen Ghkchrhio se potichu smál.
A  prosili kněží od Města jednu faru a byla jim dána.A  zde bylo z  několika věřících několik desítek.
A  prosili kněží o  dalších sedm far a dostali je.A  zde bylo z  několika desítek věřících několik set.
A  žádali kněží chrám a dostali jej.A  zde bylo z  několika set věřících několik tisíc.
A  důrazně žádali kněží sedm chrámů a dostali je.A  zde bylo z  několika tisíc věřících několik set tisíc.
A  požadovali kněží Katedrálu a nedostali ji.A  tak zvolali ke svým věřícím:
„Ti bezvěrci nás podvedli!Je čas dát průchod vůli Harchově!!“.
A  sta tisíce vševědoucích šli a ničili nádherné S  až z  něj byli jen třísky.
Osm kněží nastoupilo na Koráb a odešli a nidky se nevrátili.
A  tak vševědoucí ztratili S  a do dnešních dnů bloudí po zemi a bývalí věřící prokínají své bláznovství.