Nokturno.net / tvorba / dílko

Starý,Bezzubý Bůh

Starý,bezzubý Bůh se usmál,když jej proklínal muž,jež ztratil manželku.Proklínal jej a proklínal.Ikdyž za to mohl úplně jiný,mnohem mladší Bůh.
A  starý bezzubý Bůh si vzpomínal a pamatoval,jak si jej lidé vyvzpoměli a jak před ním padali na kolena a jak jej milovali a báli se ho generace dávno před Syny Kronovými.
A  starý,bezzubý bůh vzpomínal a pamatoval si,jak jej Vladimír nechal táhnout koňmi z  kopce do řeky,do vody a chladu.Jak jej rozsekávali sekyrami znovu a znovu Jak si jím topili.Jak jej pronásledovali papežové a zatracovali svatí muži v  dlouhých kápích,jak byli jeho věřící upalováni a vybíjeni.
A  když mu muž,jež přišel o  manželku vynadal všemi nadávkami,jež zná lidský jazyk,nasedl neslyšně starý,bezzubý bůh a na staré, dřevěné galéře se vydal na cestu.Na Cestu tam,kam odešel Další a Mnohý.Tam,za Smaragdovým horizontem,tam za řekou,v  níž plavou Muži z  Baherna Yud na své cestě k  Věčnosti a za Magnetickou Horou,tam se nalézá Mauwedi.
Tam odejde.