ikona.png, 0 kB Nokturno.net / tvorba / dílko

  

+ přidej: dílko | obrázek» přihlásit | zaregistruj se

O Lidech

09.04.07 | David Kartaš, @, další tvorba | 2141 x | vypínač

O  Lidech

Toto je povídka,jež jsem prvně napsal v  Angličtině a tak zde je její(podle mě mnohem hůř vyznívající) překlad a originál.Doufám,že se vám oba budoulíbit.

A

Dívám se skrze okna duše na lidská srdce a uvnitř každý člověk má palác,se všemi jeho mosty a věžemi,jež jsou největším štěstím a radostí a se všemi jehosklepy a katakombami,jež jsou groty zoufalství a sebelítosti.A  dívám seskrze každé okno od zrození Času a musím soudit:Neb ti,co byli předtím,znali cenu života,ale lidé,,v  dnešních dnech vidím mnohem méně mostů a vzácněji věže a tolik lidí učinilo tolik katakomb,že by nesedli na celý svět
A  není vzácné,když uzřím palác bez jediného mostu,o  věžích nemluvě,ale, skrze jeho nekonečná sklepení je větší,než by v  svých myšlenkách mohl Notre Damme kdy snít.
A  má duše,pokuď takovou věc měl bych,by brečela,ale nemůže,protože je tak,že není,nemůže brečet.
Jak dlouho žiji?Chodil jsem po světě,než se váš druh vyškrábal z  moře.
Procházel jsem sladkou Pangeou,jako jsem stál na březích Gondwany,jako budu stát na kopcích Aristhey,jež se zrodí dvě milénia od zítřejší noci.Uzřel jsem zniření Jericha a viděl jsem odchod Ninevehu,viděl jsem zlomeníBabylónu,jako jsem viděl konec pro Uruk,první město a jako uzřím smrt SvatéhoHillarionu,poslední z  měst,šedesát staletí po konečném odpočinku Europy.Aleznamená to,že jsem naživu?Co znamená život pro lidi,tyto samozvané Bohy všeho avšechen jejich rozum?Něco co je započato a něco co skončí.Nic nyní řečenéhonejsem já,a nebudu.
Měsíc svítí na Zem a neví o  její bolesti.Neb měsíc myslí na Zem,
obdařenou stejným štěstím jako on sám zná od počátku,neb nepoznal život.
A  měsíc,když lidé přistáli na jeho tváři,nepoznal lidi,neb kdyžpovstal,byla Zem jen bouří plynů a roztavených věcí,jež nepotřebovali jména anemohl pochopit,co byli ty věci,jež přišli na jeho tvář.A  jednou za sto letse může měsíc přiblížit k  zemi a také tak dělal,ale bylo velmi máloo  čem mluvit na počátku a tak přestal.A  při vzestupuArmstongovu,vybral si čas,kdy přijít blíž k  světu a křičel,jak jen mohl:
Kdo jsou ty malé věci,co přicházejí z  tvé tváře na mou?Kdo jsou tyvěci a co jsou,neb nebyli,když byli věci tvořeny.
A  vše co svět mohl říct bylo:
Jsou noví.
A  měsíc nevěděl a nemohl vědět,či pochopit,co „noví“znamenalo,,pro něj,
co nebylo,když vše počalo,nemohlo nikdy být.A  tak se vrátil na svémísto a mnoho na jeho tvář a dochází mu trpělivost s  těmito malími věcmi apřijde den,sto let po vzestupu Armstrongově,kdy přijde před svět a řekne:
Sbohem
A  opustí svět navždy a nebude už žádné místo,na jehož tváři by mohlilidé chodit,v  dohledu jejich očí.A  stejně,lidé připravují většímotory,by rušit jiné světy svými chodidly.Prvně si vybrali Mars a Mars nebuderozzuřen,neb znal život před dlouhou dobou a vzpomene si znovu na mnoho věcí,ježmělo za ztracené a nebude rozzuřen lidmi.
Ale bude-li dáno noze člověka být položeno na tvář Jupiteru,největšího zesvětů,tak tehdy přijde k  Zemi a řekne:
Co jsou tyto pohromy,jež jsi ty na mě poslal,bratře?Proč proklínášsourozence?
A  poté řekne Jupiter:
Jako že mě žádný Bůh nemá v  držení a žádný nikdy nebude,vyzývám Bohyz  tvého povrchu,by přišli ke mě,by jsme my viděli.Pokuď budou vítězi,smí typohromy,jež jsou od tebe,znovu přijít,ale pokuď koruna vítězsvtí utkví na méhlavě,postaráš se,že ty věci znovu nepřijdou.
A  svět řekne:
Ale jak mohu,já nejsem jejich pánem.
A  Jupiter řekne:
Najdi způsob.
A  Zem bude nešťastna,protože bude vědět,že její Bozi prohrají protiJupiteru,neb jsou malí,jsou od velké síly,ale Jupiter je celý svět.A  Zembude vědět,že je jen jeden způsob jak uchovat mír s  jeho bratrem.Zabítvšechny lidi.Svět toto může učinit lehce-může poručit Velký Vítr a odvát všechnylidi do moře,anebo přivést moře do jejich měst,nebo může přivést plameny svéhojádra na povrch.
Ale stejně bude brečet,neb,ikdyž se lidé k  zemi špatně chovají,budese cítit k  nim jako matka a nebude se přát,aby ji opustili,ale musí přecudržet mír se svím bratrem.
A  tehdy,koneč­ně,přijde znovu ticho.

B

I  look through the window of every mans soul upon his heart,andwithin every man has a palace,with all its towers and bridges,being joy and purerejoicment and with all its cellars and catacombs,being the grotos of despairand self-pity.And I  have watched every mans sould ever since the Birth ofTime and I  must judge:For those who were before knew the price of life,butmen,theese days I  see far less bridges and fainly towers and so many menhaveth made so meny catacombs of such lenght,that this would not match for thewhole world.And it is common for me to see a palace without a single bridge,notspeaking of towers,yet,through it‚s  endless cellars it is as greatas in its thoughts Notre Damme never could have dreamt to be.
And my soul,if such a thing I  would posses,would cry if it could,butbeing as it is not,it cannot cry.
How long I  live?I  have walked the world before your kind hascrawled from the sea.I  have trampled through sweet Pangea,as I  havestood upon the shores of Gondwana and as I  will stand upon the hills ofAristhea,witch shall be born two mileniae hence fromtomorow‘s  nig­ht.I  have seen the smything of Jericho,andI  have watched the Departure of Nineveh,I  have seen the Breaking ofBabylon as I  have seen the ending for Uruk,the first city and asI  will see the demise of Saint Hillarion,last among the cities,who willdepart six hundred centuries upon the final rest of Europa.But does that meanI  am alive?What is life for men,these self-declared gods of all,and alltheir knowledge?A  thing that shall begin and that shall end.Neither is meand neither will be.The moon shines upon the world and does not know of itspain.For the moon thinks of the Earth,bestowed with the same happines as it isfrom the very begining,for it has not known life.And the moon,when men landethupon,has not recognised men,for when he has sprung,the world was but a storm ofgases and molten things that needed no name and it could not understand whatthose things were,that then cameth upon his face.And once a hundred years themoon may leave its place and come nearer to Earth,and so it did,yet there wasvery litle to speak of in the old days and so it ceased.And upon the rise ofArmstrong,it has chosen the next time to come closer to the world and cried allit could:
Who art those litle things that cometh from within thy face andtrampledeth upon mine?Who are those things and what they are,for they were notwen the things were made.
And all the world could say was:
They are new.
And the moon did not know and could not know,or understand,what„new“ had meant,for him,what was not made when all began could notever be.And so he returned to his place and many have come upon his face and hegrowes weary of theese litle things and there shall come a day a hundred yearsupon the rising of Armstrong,when he shall come forth to the world and say:
Farewell
And leave the Earth forewer and there shall be no place,upon witch facecould men trample in the sight of their eyes.And yet men prepare greaterengines,to bother other worlds with their feet.Firstly they have chosen Mars andMars shall not be angry,for it hath known life long ago and it shall remembermany things,of witch it has thought lost and it shall not be angry with men.
But should a foot of man be bestowed upon the untroden face of Jupiter,thegreatest of worlds,then he should come forth to Earth and shall say:
What are theese plagues that thou sent upon me,brother?Why do thy curse asibling?
And then Jupiter shall say:
As long as no God holds me and never will,I  chalenge the Gods of YourSurface to come to me,for us to see.If they shall be victors,then those plaguesthat are from thou may come again,but if the crown of victory siteth upon myhead,you will make sure that those things do not come again.
And the Earth shall say:
But how can I,I  am not their lord.
And Jupiter will say:
Find a way.
And the Earth shall be un-happy,for it will know that its Gods will loseagainst Jupiter,for they are petty,they are of great might,but Jupiter is awhole world.And the Earth will know that there is but one way to make peace withhis brother.To kill all men.The Earth can do this easily-it can command a Greatstorm and wave men into the seas,or it can bring the seas to the cities,or itcan bring the flames of its core upon the surface.
And yet it will weap,for,though men misbehave to Earth,it shall feal as amother to them and will not wish them to abandone her and yet it must retainpeace with her brother.
And then will,finaly,the silence come again.


 Přidat komentář 




› Online 4


O nokturnu

Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.

©1999-2022 Skaven

Shrnutí

komentářů: 14762
článků: 557
obrázků: 3652
dílek: 6382
autorů: 862