06.04.07 | David Kartaš, @, další tvorba | 2327 x | vypínač
Bůh,jež brečel
Když jsem zemřel,procházel jsem skrze věčnost a tu jsem narazil na
Boha,který seděl a usilovně brečel.
A jelikož jsem nebyk hluchý,zeptal jsem se ho,proč brečí.
„Jsem Yuqaqh,syn Dalšího.“.
Další byl jedním ze čtyř nejmocnějších Bohů,kteří kdy byli a tak jsem se
divil,proč by jeho syn měl důvod k neštěstí.Zeptal jsem se ho na to,on pak:
„Jsem sice syn Dalšího,ale jsem Bůh,ke kterému se nikdo
nemodlí.“,
„Určitě se najde někdo kdo ano.“ řekl jsem na to.
„Víte,čeho já jsem Bůh?“
„Ne.“
On se odmlčel a až po chvíli řekl:
„Rýmy.“.
A já jsem ho přestal konejšit,protože jsem neznal člověka,který by se
modlil za brzký konec rýmy.
, linkuj! 
, jagg 
voľný verš temnota čas deprese .. zoufalství sen hrůza ... poezie nenávist noc haiku realita erotika humor podzim bolest smutek smrt les srdce sex cesta mládí antilistí zima strach . marnost horror sobota samota láska horor zklamání povídka fantasy touha život beznaděj aa vzpomínka momentka přetvářka * žena osud město tma svoboda vztah vyznání pocit naděje pocity jen tak krev příroda emoce vztahy x
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2026 Skaven
komentářů: 14788
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6519
autorů: 867