Nokturno.net / tvorba / dílko

Konec Novináře

Novinář Johnathan Everstone zapisoval a zapisoval.Straý mnich rád mluvil a nezastavoval se.Bylo jasné,že Everstone mu byl sympatický.A  mnich rád mluvil,protože s  člověkem zvenčí se nesetkal dobrých osmdesát let.Ač na to nevypadal,bylo mu sto osm.
A  Everstone se ptal a mnich odpovídal.Pak na vteřinu odešel,neb si musel odskočit.
Everstone se nemohl dočkat,až budou pokračovat,ale mnich se nevracel a nevracel.A  tak počal chodit do skromném pokoji plném různých artefaktů a masek.A  když je všechny prohledal,všiml si malých dveří.Nejprve se ohlédl a zaposlouchal se.Nic neslyšel.
Pak se připlížil k  dveřím a zaťukal na ně.Odpovědí mu byl zvláštní zvuk,který nepatřil na tento svět.
Chvíli stál zmražen a pak vzal za kliku a otevřel dveře.
Byl oslněn tmou.Jako je někdo oslněn světlem,tak zde jej oslnila tma.Tak byla všeobjímající.
Vešel bezmyšlenkovi­tě.Chvíli tápal v  ničem,ale pak začal něco vidět.A  brzy ze tmy vystoupila skleněná vitrína.Začal si ji prohlížet.Byl to skvělý křišťál.A  když zrovna obdivoval ono sklo,všiml si,že ve vitríně na červeném plyši ležela zelená,uřezaná ruka.Nevěděl proč,ale nebyl vyděšen.A  pojednou byl něčím nucen vitrínu otevřít.Takové mravenčení,ale to byl jen hrubý popis.A  po chvíli držel ruku,jež vytáhl ze skla.
A  pak ucítil za sebou dech.Ohlédl se….…a tam stál mnich,s  výrazem plným hrůzy.

Příštího dne byl Johnatahan Everstone vyveden v  řetězech a šatech rozdrásaných spoluvězni chrámových žalářů,jež,jak je členům chrámu známo,se živí mezi sebou,neb jim není dodávána vůnec žádná potrava.Nikdy.Měl ale štěstí,protože se tak spotil potem,že se většině zprotivil.Těm málo,co jej přece chtěli zkonzumovat,stačilo říci (od některých „mírnějších“ vězňů(těch,co mají šanci,že žaláře někdy opustí,ne od stráží,neb ty tu žádné nejsou,jen zámky a řetězy),že onen muž má být popraven a ihned se jej nechtěl nikdo ani dotknout,neb zde byl v  místech,kde ještě hoří pochodně a je vidět jakés světlo a kde vězni ještě přece jen chtějí žít.Kdyby byl vržen do nižšího žaláře,kde je věčná tma a kde by učinili cokoliv,by mohli zemřít.
A  kdyby zde,ve vyšším žaláři pojedli vězně,jež měl být potupně zpraven ze světa před všemi členy chrámu, tak by byli vhozeni do devítinásobného kola místo něj.
A  tak zde byl veden novinář,který chtěl poskytnout světu zajímavosti z  Velkého Chrámu v  Gahu a byl veden vedle vlídného mnicha a ten na něj z  povinosti plivl a snažil se mu nevěnovat žádnou pozornost,kromě opovržení.A  byli novináři vzaty řetězy a byl vhozen do devítikola,jež je nejstrašnější smrtí a to proto,že se dotkl nejsvětější relikvie,Ruky Polemona, jež byl vrahem a sadistou,ale byl světcem a citoval svaté texty a proto je ruka,jež řezal žíly a lámal vazy,nejsvětější objekt všech Pěti Chrámu Světa.
Ale to nemohlo již Johnathana Everstona zajímat,neb jeho duše klesala pomalu,ale jistě k  Zatracení.