Nokturno.net / tvorba / dílko

Dialog Julia Caesara a Jindřicha VIII. Tudora

A  stalo se,že v  zemi bez oken,kde nikdy nesvítí byť jediná svíčka,potkali se dva mocní z  dob značně rozdílných.

Na Schodech Trajánových:

Stojíc čelem k  dílu vytvořené jedním z  jeho nástupců,po jeho smrti (Nástupce),je pojednou svědek čehosi nepříjemného,neb prvně slyší volání o  pomoc.I  ohlédne se Gaius a zhlédne,že na vyšší části schodů jak někdo na někoho útočí.I  vyběhne co nejrychleji mu jeho staré kosti dovolují (již je z  formy,však něco zažil od překročení Rubikonu!),snažíc se dostavit k  oběti včas,dříve,než dojde na „E Tu Brute“.
A  na studených schodech leží plnoštíhlí muž,do nějž se strefují pěstmi a chodidly moderněji oblečenější muži,jichž je také mnohem víc,než jejich oběti(kteréžto skóre je přece jen mírně vyrovnané právě díky oné plnoštíhlosti­).A  jeden,s  ob­zvláštním úšklebkem vytahuje dýku.Obět není v  žádném velkém nebezpečí,jelikož mrtvý nemůže běžně zemřít podruhé (tedy alespoň ne zde),ale může to být dlouhé a bolestivé hojení,zvláště­,pokuď by mu přeřízli nějakou předůležitou tepnu.A  když onen muž v  tom směšném klobouku onu dýku zvedá do výšky,je překvapen nově příchozím,jež mu dyku vezme a dostane jej do takové pozice,v  níž se nemůže ani hnout.
Ostatní útočníci se bezmyšlenkovitě vrhají vpřed,ale jejich novému protivníku stačí,aby ve vhodnou chvíli uskočil a ránu dostane právě jejich evidentní vůdce,a nikoliv on.Není to moc chrabré,ani etické,ale jeho „zkušenost“ ho naučila,že někdy účel světí prostředky.
A  již pouštěl jejich vůdce a postoupil k  zbylím útočníkům a velmi brzy i  poslední z  nich byl poražen a hrozivě potlučen se plížil pryč.
Přešel oběti a pomohl mu na nohy.
„Myslím,že si zasloužíte mé díky.“ řekla oběť.
„Nebylo to nic tak závazného.“ řekl on.
Ruka oběti podána a přijata.
„Jindřich VIII.“.
„Gaius Julius Caesar.“.

Ve vinných sklepech De Balzacových

A  stalo se to,co se stát a tak oba,oběť i  zachránce,se vydali onu událost oslavit.A  bylo to v  podniku,jež vlastnil autor Ztracených Iluzí,kde mohli náhodní hosté uzřít Obézního krále anglie s  vavřínovým věncem na hlavě a Posledního Diktátora Republiky v  Tudorově obřím obleku.Podivná doba.

V  Římském Domě

Dále se pokračovalo do proslulélo „Římského Domu“,nevěstného domu papežů.A  co se uvnitř dělo,nemusím snad zvlášť popisovat.

V  Bytě Jindřicha VIII.

Po noci takto prožité se každý z  obou aktérů probudil a každý jeden z  nich byl v  moralizující náladě.
(Jindčich VIII.,Dále J.)„Tos musel vypít tři flašky vína na můj účet?“.
(Caesar,Dále C.)„Sám jsi mi to nabídl.A  co tvove dovádění s  třemi Španělkami?“.
(J.):„Co by mělo být?Byly to ženské,normál­ní,zdravé….…“.
(C.):„A  příbuzní “papeže„.S  ním jsi měl nějakou nepříjemnost,ne­?“.
(J.):„P-papeže?Ale co,dělal jsem horší věci.“.
(C.):„Například?“.
(J.):„No,popravil jsem svoji manželku.“.
(C.):„To není tak strašné.“.
(J.):„Dvakrát.“.
(C.):„….….….…­...No,když nic jiného….….….….“.
(J.):„Mám toho ještě víc.A  zrovna já potkám Fawkese.“.
(C.):„Tomu nejde o  hříchy,nesnáší všechny mocnáře.“.
(J.):„Na tebe si asi počká.“.
(C.):„Proč?“.
(J.):„No,zaprvé jsi ho pěkně zřídil,a zadruhé,Prvního Římského Císaře….…“.
(C.):„Co prosím?E Tu Henri?Já NEJSEM Císař.Jsem Diktátor REPUBLIKY!!“.
(J.):„To se máš čím chlubit.“.
(C.):„Tím chceš říct co?!“.
(J.):„Ani JÁ bych o  sobě netvrdil,že jsem diktátor a to je co říct.“.
(C.):„V  mojí době mělo slovo “Diktátor" úplně odlišný význam.„.
(J.):“Uchvatitele moci?Promiň,ale nějak nevidím rozdíl.„.
(C.):“V  Mojí době….….….!„.
(J.):“Lidi ti na tvoji dobu budou kašlat!Oni si pomyslí co platilo za nich,ne před nima!„.
(C.):“Já jsem nic neu….….ále,co,bavím se s  kurevníkem.„.
(J.):“Kýmže?!„.
(C.):“Kurevní­kem.„.
(J.):“Sulla měl pravdu,jsi suchar.„.
(C.):Su….…...Su­lla….….….Sulla­,který lidi proskriboval,se mě opovažuje nazvat sucharem?!Ten…­.….….…...!Ale počkat,jak….….ty ho znáš?“.
(J.):„Až do včerejška ne.Ale přišel k  Balzacovi.E­videntně se nemáte v  lásce….…no,vzal rtěnku a natřel ti na záda “REX„.A  pak…­.…...“.

Ale Caesar ho neposlouchal a hnal se za nejbližším zrcadlem.V  něm uviděl, jak je na svém vlastním těle prohlašován za Krále.To by mu přivodilo mrtvici,kdyby už nebyl mrtvý.

Caesar se vrací pln vzteku.

(C.):„A  ty jsi mi nic neřekl?“.
(J.):„No,řekl,ale tys mě neslyšel,protože někoho o  patro níž popravovali.“.
(C.):„A  koho?“.
(J.):„Nějákýho Augusta.“.

Caesar se svalí na podlahu.

(C.):„Augusta Caesara?“.
(J.):Ano.„.
(C.):“A  tos my nic neřekl?!„.
(J.):“Chtěl jsem,ale tys byl v….….…..jisté­….….…..situaci­….…...s  Josep­hinou a tak….….….….„.
(C.):“A  to ti nedošlo,že je to můj syn?„.
(J.):“Jak?Víš kolik lidí tady má ve jménu „Caesar“?„.
(C.):“….….….…­.….…..„.

Caesar je trochu mimo.

(C.):“Oktavi­áne….….….…„.
(J.):“A  co tě k  němu tak váže,že i  tady….….…ti jeho smrt vadí?Viděl jsem rodiče,jak tady jí nad mrtvolami svých dětí.„.
(C.):“….….…...To nejhorší,co jsem kdy udělal.„.
(J.):“Určitě to není tak hrozné.„.
(C.):“Je.„.
(J.):“Já už něco udělal.Jen mi to řekni.„.
(C.):“….….….…­..".

Chybí asi 1  a půl řádku.

Jindřich VIII.,jež zabil své dvě manželky,v  návalu zlosti nad tím,s  kým strávil noc o  Caesarovu hlavu rozbil tři vázy a vyhodil ho,jak nejsprostěji dovedl.
Jindřich udělal už hodně svinstev,ale to,co udělal on….….…