ikona.png, 0 kB Nokturno.net / tvorba / dílko

  

+ přidej: dílko | obrázek» přihlásit | zaregistruj se

Manifest

12.04.07 | David Kartaš, @, další tvorba | 1924 x | vypínač

Manifest

Bydlím v  kolonii Sepersfield za East Side River,nedaleko místní školy,kterou navštěvují i  žáci z  Palmery Ridge.Tyhle lidi se na nás dívají,
jako na nějáké středověké feudály a mají i  trochu pravdu,ale to se nevztahuje na všechny.Osobně pracuju pro místní noviny a jezdím k  Jistému Eziah Denckovi,mému oblastnímu informátorovi v  městě Sobarly na druhé straně East Side.
Zrovna jsem dostal volno a rozhodl jsem se zajet si do Sobarly za bratrancem.Když jsem ale dojel k  místu,kde býval most,nenašel jsem ani most,ani nikoho a nic,co by mi mohlo něco vysvětlit.Čekal jsem tu dvě hodiny a potom z  divočiny vytrčil hlavu jakýsi stařík.Překvapilo ho,co tu dělám.
„Sakra,pane,co tu děláte?To ste to neslyšel,to v  rádiu?“.
„Ne.Co?“.
„Před dvěma dny tu blesk strhl celej most.Musí se to vobjíždět.“.
„Ale…...byl to železný most.“ divil jsem se.
„Ano pane.“.
„Kudy…..kudy mám jet?“.
„To záleží na tom,kam se chcete dostat.“.
„Do Sobarly.“.
„Sobarly?Vo tom sem nikdy neslyšel a Bůhví že já tady v  okolí žiju už dobrých třiadvacet let.Od tý doby co sem se vrátil z  války.Tam sem přišel k  týdle noze,“ řekl a já si teprve teď uvědomil,že ten člověk má místo jedný nohy jakousi archivní protézu,„ale o  žádným Sobarly,nebo jak ste to říkal sem nikdá neslyšel.“.
„Ale…...je tu tu hned na druhý straně.“.
„Tam?Tam není nic.Bydlýval tam kdysi George Perth,ale to bejvávalo eště za mýho tatíka a vod války tam nikdo nebydlel,víte,ti yankeové mu to tam šecko rozstříleli,takže moh bejt rád,že se vůbec dostal do Sepsfieldu.Ale jinak tam fakt nikdá nic nebylo a věřte mi pane,já tu žiju už….…“
Nechal jsem ho domluvit a pak jsem se konečně dozvěděl:
„No,můžete si zajet do Palmery,to je tak nejblíž,ale radím vám,nedělejte to.
Vony se tam dějou…..věcy.“.
Pak zmizel v  porostu.
Chtěl jsem vyjet podle jeho instrukcí,ale když jsem se otočil,neviděl jsem ani auto,ani cokoliv jinýho.
Nezbylo mi nic,než jít pěšky.Po třech hodinách jsem došel k  Palmery Ridge
,o  čemž mě informoval vysoký,bronzový sloup pomalovaný od spodku až k  vrchu,kde stálo „Vítejte v  Palmery Ridge-populace 642“.
Nikdy jsem nepředpokládal,že by Palmery mělo míň než osm set obyvatel, ostatně vyděl jsem mapy a další věci a tak to znám.
Chodíval jsem kolem nejrůznějších starých budov a potkával jsem staré lidi, kteří si mě prohlíželi s  vysloveným pohrdáním.
Po chvíli mě kdosi chytil za rameno.Byl to muž v  dlouhé róbě,s  dlouhým bílým vousem a s  asi dvaceti zlatými zuby.
„Vy jste tu asi prvně,že?“ zeptal se.
Já přikývl.Podal mi ruku.Byla upocená a slizká.
„Tiberius Coloma.Místní kněz.“.
„Edgar Orkhan.“ představil jsem se.
„Orkhan.Rozši­řovatel a skutečný budovatel Osmanské říše.“ řekl Coloma a zadíval se nějak mimo.
„Ehm…...promiň­te….…..“ řekl jsem po chvíli trapného mlčení.
„Áh,vy tu ještě jste?“ zeptal se trochu udiveně.
„No,ano.“
„Hmmm….…poslyš­te,chtěl by jste něco vidět?Ne,ne to co jste si teď myslel, myslím něco co vás jistě bude zajímat.“ při slově Zajímat se usmál tak,že jsem se ho začal upřímně bát.
„No….…..mám tu ještě něco důležitého….…“ vykoktal jsem ze sebe.
„Lžete.Sprostě lžete.Ale to je jedno,drahý,já vám to odpouštím.Jako kompenzace se mnou teď jít musíte.“.
Vzal mě za ruku a vedl mě neznámo kam a já jsem se ani nebránil.Dovedl mě ke kostelu,který měl dveře omotané řetězem.Vytáhl klíč a vešli jsme.
Uvnitř byla tma.Nikde nikdo nebyl.Zavedl mě do sakristie.Tam byla ještě větší tma než ve tmě.Z  čiročirého bezbarevna zaznělo:„Kdo je to?“.
„Edgar Orkhan ze Sepersfieldu.“ řekl kněz a já si uvědomil,že už mě nevede,
ale drží.Pevně.Hodně pevně.
„Rok?!“ zasýpalo to odnikuď i  odevšad.
„1993.“ řekl kněz.Já jen poslouchal.
„Dvě stě let?Budiž.“.Pak se rozžehla dvě světla a já si poté uvědomil,že jde o  pár očí.
Pak jsem ho uviděl.Tvář svraštělá,podobná tváři Dryotheriu,oblečen byl v  lidské kůži.Kolem krku měl náhrdelník z  hlav lidí,ne-lidí i  věcí absolutně nepopsatelných.Byl obrovský.Měl více jak tři metry.Byl obrovský.
Když se znatelně zhýbl,přiblížil tvář k  mé a řekl hlasem jako břitva zaražená do srdce světa.
„Bude se hodit.“.
Pak mě zaplnilo strašné světlo.Ne obklopilo,zaplni­lo.A  poté strašný bzukot který postupně přešel v  strašný řev Onoho(neboť jinak se popsat nedal).
Probudil jsem se a zjistil jsem,že nemám ruce,nohy a mám v  břichu a hrudi zarostlý kámen,v  němž pulzovali žíly.Na kamenu byla vyryta slova.
Pak přišel On,vzal mě svou obří rukou a vhodil mě někam.
Nyní jsem tak jak jsem nikdy nebyl.Jsem na počátku i  na konči času,vidím jeho zrod i  smrt a vše mezitím.A  vedle mě,zde kde nejsou vzdálenosti, je On

a Já už znám jeho jméno,je to Ibrahim Khair.A  já jsem jeho manifest.Jeho prohlášení,jež musí být tak jako on.Neboť on není v  čase,ale za ním.
Jsem Manifest a toužím po smrti,která nikdy nepřijde.


 Přidat komentář 




› Online 11


O nokturnu

Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.

©1999-2022 Skaven

Shrnutí

komentářů: 14762
článků: 557
obrázků: 3652
dílek: 6391
autorů: 862