12.04.07 | David Kartaš, @, další tvorba | 2228 x | vypínač
Manifest
Bydlím v kolonii Sepersfield za East Side River,nedaleko místní
školy,kterou navštěvují i žáci z Palmery Ridge.Tyhle lidi se na nás
dívají,
jako na nějáké středověké feudály a mají i trochu pravdu,ale to se
nevztahuje na všechny.Osobně pracuju pro místní noviny a jezdím k Jistému
Eziah Denckovi,mému oblastnímu informátorovi v městě Sobarly na druhé
straně East Side.
Zrovna jsem dostal volno a rozhodl jsem se zajet si do Sobarly za
bratrancem.Když jsem ale dojel k místu,kde býval most,nenašel jsem ani
most,ani nikoho a nic,co by mi mohlo něco vysvětlit.Čekal jsem tu dvě hodiny a
potom z divočiny vytrčil hlavu jakýsi stařík.Překvapilo ho,co tu dělám.
„Sakra,pane,co tu děláte?To ste to neslyšel,to
v rádiu?“.
„Ne.Co?“.
„Před dvěma dny tu blesk strhl celej most.Musí se to
vobjíždět.“.
„Ale…...byl to železný most.“ divil jsem se.
„Ano pane.“.
„Kudy…..kudy mám jet?“.
„To záleží na tom,kam se chcete dostat.“.
„Do Sobarly.“.
„Sobarly?Vo tom sem nikdy neslyšel a Bůhví že já tady v okolí
žiju už dobrých třiadvacet let.Od tý doby co sem se vrátil z války.Tam sem
přišel k týdle noze,“ řekl a já si teprve teď uvědomil,že ten člověk
má místo jedný nohy jakousi archivní protézu,„ale o žádným
Sobarly,nebo jak ste to říkal sem nikdá neslyšel.“.
„Ale…...je tu tu hned na druhý straně.“.
„Tam?Tam není nic.Bydlýval tam kdysi George Perth,ale to bejvávalo
eště za mýho tatíka a vod války tam nikdo nebydlel,víte,ti yankeové mu to tam
šecko rozstříleli,takže moh bejt rád,že se vůbec dostal do Sepsfieldu.Ale jinak
tam fakt nikdá nic nebylo a věřte mi pane,já tu žiju už….…“
Nechal jsem ho domluvit a pak jsem se konečně dozvěděl:
„No,můžete si zajet do Palmery,to je tak nejblíž,ale radím
vám,nedělejte to.
Vony se tam dějou…..věcy.“.
Pak zmizel v porostu.
Chtěl jsem vyjet podle jeho instrukcí,ale když jsem se otočil,neviděl jsem
ani auto,ani cokoliv jinýho.
Nezbylo mi nic,než jít pěšky.Po třech hodinách jsem došel k Palmery
Ridge
,o čemž mě informoval vysoký,bronzový sloup pomalovaný od spodku až
k vrchu,kde stálo „Vítejte v Palmery Ridge-populace
642“.
Nikdy jsem nepředpokládal,že by Palmery mělo míň než osm set obyvatel,
ostatně vyděl jsem mapy a další věci a tak to znám.
Chodíval jsem kolem nejrůznějších starých budov a potkával jsem staré
lidi, kteří si mě prohlíželi s vysloveným pohrdáním.
Po chvíli mě kdosi chytil za rameno.Byl to muž v dlouhé
róbě,s dlouhým bílým vousem a s asi dvaceti zlatými zuby.
„Vy jste tu asi prvně,že?“ zeptal se.
Já přikývl.Podal mi ruku.Byla upocená a slizká.
„Tiberius Coloma.Místní kněz.“.
„Edgar Orkhan.“ představil jsem se.
„Orkhan.Rozšiřovatel a skutečný budovatel Osmanské
říše.“ řekl Coloma a zadíval se nějak mimo.
„Ehm…...promiňte….…..“ řekl jsem po
chvíli trapného mlčení.
„Áh,vy tu ještě jste?“ zeptal se trochu udiveně.
„No,ano.“
„Hmmm….…poslyšte,chtěl by jste něco vidět?Ne,ne
to co jste si teď myslel, myslím něco co vás jistě bude zajímat.“ při
slově Zajímat se usmál tak,že jsem se ho začal upřímně bát.
„No….…..mám tu ještě něco
důležitého….…“ vykoktal jsem ze sebe.
„Lžete.Sprostě lžete.Ale to je jedno,drahý,já vám to odpouštím.Jako
kompenzace se mnou teď jít musíte.“.
Vzal mě za ruku a vedl mě neznámo kam a já jsem se ani nebránil.Dovedl mě
ke kostelu,který měl dveře omotané řetězem.Vytáhl klíč a vešli jsme.
Uvnitř byla tma.Nikde nikdo nebyl.Zavedl mě do sakristie.Tam byla ještě
větší tma než ve tmě.Z čiročirého bezbarevna zaznělo:„Kdo je
to?“.
„Edgar Orkhan ze Sepersfieldu.“ řekl kněz a já si
uvědomil,že už mě nevede,
ale drží.Pevně.Hodně pevně.
„Rok?!“ zasýpalo to odnikuď i odevšad.
„1993.“ řekl kněz.Já jen poslouchal.
„Dvě stě let?Budiž.“.Pak se rozžehla dvě světla a já si poté
uvědomil,že jde o pár očí.
Pak jsem ho uviděl.Tvář svraštělá,podobná tváři Dryotheriu,oblečen byl
v lidské kůži.Kolem krku měl náhrdelník z hlav lidí,ne-lidí
i věcí absolutně nepopsatelných.Byl obrovský.Měl více jak tři metry.Byl
obrovský.
Když se znatelně zhýbl,přiblížil tvář k mé a řekl hlasem jako břitva
zaražená do srdce světa.
„Bude se hodit.“.
Pak mě zaplnilo strašné světlo.Ne obklopilo,zaplnilo.A poté
strašný bzukot který postupně přešel v strašný řev Onoho(neboť jinak se
popsat nedal).
Probudil jsem se a zjistil jsem,že nemám ruce,nohy a mám v břichu a
hrudi zarostlý kámen,v němž pulzovali žíly.Na kamenu byla vyryta slova.
Pak přišel On,vzal mě svou obří rukou a vhodil mě někam.
Nyní jsem tak jak jsem nikdy nebyl.Jsem na počátku i na konči
času,vidím jeho zrod i smrt a vše mezitím.A vedle mě,zde kde nejsou
vzdálenosti, je On
a Já už znám jeho jméno,je to Ibrahim Khair.A já jsem jeho
manifest.Jeho prohlášení,jež musí být tak jako on.Neboť on není v čase,ale
za ním.
Jsem Manifest a toužím po smrti,která nikdy nepřijde.
hrůza srdce krev temnota osud touha noc mládí město pocity svoboda horor . strach pocit haiku horror beznaděj naděje smutek aa emoce x realita vzpomínka voľný verš momentka čas nenávist zoufalství jen tak podzim samota bolest sobota zima * vyznání povídka žena erotika smrt sex cesta láska antilistí marnost humor ... tma poezie sen život vztahy deprese příroda vztah přetvářka fantasy les zklamání ..
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2024 Skaven
komentářů: 14774
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6460
autorů: 867