11.04.07 | David Kartaš, @, další tvorba | 2071 x | vypínač
„Podivnost ve vaně“?
Jeho jméno bylo Albretown Bakšiš.Žil na západě a severozápadě Velké
Ameriky.Měl mnoho nepříliš placených prací,ale toužil od mládí po jednom.Stát se
paranormálním vyšetřovatelem a lovcem duchů.
Od mládí je vídával,nad starým hřbitovem,který tu byl vystavěn ještě
předtím,než Pan Princ a Paní Královna vyslali lodě směrem k těmto
břehům.Byly zde mnohé staré sochy,jež představovali věci,které nedokázali
identifikovat ani Členové Velkého Rodu,jejichž předkové jich mnoho zbudovalo.
Zde občas viděl nějákého starého boháče,jak se vznáší nad náhrobky a hledá
ztracené mince,občas starou dámu,jež sbírala kusy provazu,na němž ji oběsili.
Vyhledal jednoho muže,známého v tomto oboru a ten se mu strašlivě
vysmál, neboť Albretown Bakšiš měl tak komickou postavu,že by si nedokázal
vynutit respekt ani u předškoláka,natož u mrtvého.
A tak žil jako pomocný dělník,skladník a vše ostatní,co si jen lze
představit pod těžkou a špatně placenou prací a svůj sen snil jen občas a jak
léta ubíhala,stále míň a míň.
Teď mu už bylo čtyřicet osm let.Pracoval jako domovník,ale vyhodily ho.
A tak se rozešel po městě hledat místo.Našel je v jednom starém,
polorozbořeném činžovním domě.Jeho práce spočívala v chytání a
usmrcování krys a odblokovávání záchodů.
Jednoho dne,když zrovna pracoval na oné druhé činnosti,dozvěděl se,že
v domě umírají nájemníci,jeden po druhém.Taky se dozvěděl(ikdyž jen
náhodou) že všechna těla byla vysátá do poslední kapky.Vycítil svou
příležitost.Informoval majitelku domu o svých kvalitách a ta jej
nechala vyšetřit u psychiatra.Když si od něj Bakšiš odnášel potvrzení
o částečné demenci,už toho začínal mít dost.
V noci se potajá připlížil ke svému bývalému pracovišti (neboť
předpokládal,že byl dávno na dlažbě) a začal se rozhlížet.Neviděl nic,jen někde
kapal kohoutek.Podíval se do prázdných bytů.Nic,jen kapání vody někde
daleko.Podíval se pod prkna na chodbě i v bytech a nic,jen kapání.
Prohlédl všechno,do čeho se v domě dalo cokoliv uzavřít,prošel sklep
i půdu a nic,jen kapání vody někde v domě.Už ho to naštvalo,vzal
nářadí a šel hledat zdroj,aby ho napravil,neboť v této profesi člověk
potřebuje klid! (To že v „této profesi“ vůbec nebyl,to je jiná
věc).Šel bezmyšlenkovitě,až došel k dveřím malého,zapadlého pokoje,tam,kde
nikdo už léta nechodil.
Prudce otevřel dveře a vstoupil do malého,tlejícího bytu.Šel po zvuku až
do koupelny.
Ve vaně se koupal mrtvý.Pořádně a předůkladně.Bakšiše nikdy nenapadlo,
že by mrtvý mohli mít takový smysl pro čistotu.A tu si uvědomil,že se
mrtvý koupe v krvi.A tu se ho mrtvý zeptal:
„Nemáte mýdlo?“.
„Ne.“ slyšel se odpovědět.
„Ještě mi zbylo,ale….…..“ řekl mrtvý a ukázal
cosi,co se možná podobalo žaludku krávy,možná tisíckrát zvětšené choleře,možná
srdci,přetékajícímu hnisem,ale rozhodně ne mýdlu.
„Možná,že mydlí,ale ten zápach je nelidský.“ řekl mrtvý
potom.
„A proč si nejdete koupit?“.
Podíval se na něj a pak odnikuď vytáhl bankovku a podal mu ji.Byl to
dollar jistého státu,odtrženého od Unie před mnoha lety,který ale také mnoho let
už neexistoval.
„S tímhle?Nenechte se vysmát.“ řekl mrtvý.Pak
pokračoval v mytí.Bakšiš si až teď všiml,že ten zápach je opravdu hrozný.
„A nebude to tou,eh,krví?“ zeptal se.
Mrtvý strnul.
„Dobrá poznámka.“ řekl ten,co nedýchal.„Ale čím se
mám pak mýt?“.
„Vodou.“ řekl Bakšiš.
Mrtvý se na něj zvláštně podíval a pak otočil kohoutkem.Ani kapka vody.
(Mimochodem,ono kapání byla krev,jež tekla přes okraj vany)
„Tady voda neteče už od třiadvacátýho.“.
„Tak proč tu ještě jste?“.
„Musím.Víte,oni tu vodu špatně zapojili a já ten týden měl zrovna
něco na způsob tyfu,takže jsem se moc nemoh pohybovat
a….….…..zemřel jsem žízní.“.
„A to to nikdo nespravil?“.
" „Spravil“?On to tak zapojil shválně,abych musel platit
dvojnásob jak ve smlouvě.„.
“Kdo?„.
“Majitel.„.
“A proto se teď mstíte?„.
“ Mstím?Ježiši,ne,já se jenom fakt nemám v čem mýt.".
A tak Bakšiš přepojil vodu v domě(nechtějte vědět,čím byly
některé trubky ucpané) a mrtvý nájemník už nikdy nikoho nezabil.To se ale Bakšiš
nedověděl,protože strávil příští dva roky ve Federální věznici za nedovolené
vniknutí a nakládání s majetkem ostatních.
Ne zrovna jako konec většiny duchařin,ale tohle ani vlastně žádná není,je
to jen příběh o jednom snu,který se sice splnil,ale tak,že bych se tím
rozhodně nechlubil.
noc poezie krev smutek čas srdce mládí město touha vzpomínka tma vztahy bolest x horror zima cesta pocit sobota les osud sex humor nenávist ... erotika fantasy voľný verš láska přetvářka . deprese emoce žena příroda svoboda aa .. podzim beznaděj hrůza povídka antilistí život strach smrt temnota sen naděje momentka haiku zklamání jen tak horor samota marnost vyznání vztah * realita zoufalství pocity
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2024 Skaven
komentářů: 14774
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6460
autorů: 867