Nokturno.net / tvorba / dílko

Rozhodnutí Krále,jež se zove Chamurabi

Toho dne,je to už několik tisíc let,okolo doby roku 1792  př.kr. ulehl nástupce Sin-Muballitův,Cha­murabi,do královského lože.Chtěl usnouti,ale nedařilo se mu to.Po dvou hodinách se pozvedl z  lože a tu uzřel světlo,jež bylo jiné barvy než lidské oči jsou schopny vidět,světlo,vše­prostupující,
všudypřítomné světlo.A  tu slyšel nářek:„Hammu­rabi!!Syne Sin-Mubalite z  rodu Sumaubumova,Králi Babylonský!!“.
A  před krále Lidu zemského předstoupil Král Lidu Nebeského.)
Před ním se objevivší čtyři postavy.
Nejprve muž v  dlouhém,podivném vladařském rouchu se zlatou maskou slunce,
vedle něj muž téměř stejný,jenom s  temně svítící maskou ve tvaru měsíce v  plné formě s  mnoha krátery.
Dále zde bylo zrcadlo a v  něm byl k  vidění muž,jež by obrovský,nelidsky tlustý v  žlutém triku a kalhotech,jež byli jedním,jež měl žhnoucí oči,lysou hlavu a jež seděl na kameném trůnu,jež táhlo mnoho mravenců,jež byli bičováni.Teprve když Chamurabi zaostřil zrak,zjistil,že to nejsou mravenci, ale lidé,jež mají pásy na zádech,jež vycházejí až z  trůnu a nad nimi stojí jiní lidé,staří a stejně potrhaní,jen s  bičem a Chamurabi uviděl,jak jeden takový muž přišel o  bič,stal se tahačem a tahač se stal bičovatelem.
A  byl zde i  čtvrtý,jehož si Chamurabi hned nepovšiml.Byl nejasný,jakoby ještě pevně nevykreslený,temný a matný,s  nejas­nýmu,či úplně chybějícími rysy jakéhokoliv druhu,podobající se spíše základu pro hliněnou figurku,jež musí mistr ještě patřičně uhnít v  rukou a dodat jí tvar.Nemluvil,byl ohnutý až téměř k  zemi a byl schován za zrcadlem.
Chamurabi se ptal návštěvníků,kdo jsou a oni odpověděli.
A  Chamurabi byl vzat mužem se zlatou maskou,jež byl Tennem Lidu Světla a bylo mu řečeno,že Chamurabi vykoná velkou věc a oni přišli mu dát možnost volby.
A  tu vše kolem chamurabiho zmizelo,kromě jeho a Tenna a po chvíli v  jakés nicotě,kde nebylo tvarů,barev či zvuků se octl Chamurabi před branami obřího města vystavěného ze zlata.Zlato,jež bylo všudypřítomné­,odráželo každičký paprsek slunce na tisíckráte,ikdyž Chamurabi nedokázal určit,
odkuď světlo přichází,vypadalo to jako by z  města samotného,ale to bylo absurdní.
„Toto je Město Světla,jež bylo od Počátku Věcí.“ zazněl hromový hlas Tenna Lidu Světla.A  Chamurabi uzřel lid,stejný jako Tenno,jen v  obyčejnějším oblečení a pouze s  náramky,(až na šlechtice samozřejmě) a jejichž masky byly méně okázalé a méně pečlivé.Byl zde blahobyt a byla zde spokojenost.
A  Tenno Lidu Světla promluvil:
„Toto může být i  na Zemi.Ale musíš Pozvat Světlo na Svět.Nechej vytesat do největší skály celé Babylónie ódu na mateřské světlo,jež je Navždy.“.
Ale Chamurabi se nikdy nerozhodoval spontálně,bez zvážení dalších možností.
A  tak se navrátil do své ložnice,kde již čekal Tenno Lidu Stínu.
I  znovu byv Chamurabi v  nicotě a poté uzřel město.Bylo přesným odrazem Města Světla,bylo celé z  lesklého černého kovu,jež Chamurabi,ani svět neznal a nikdy nepozná.
A  Tenno Lidu Stínu ukázal a promluvil:
„Toto je Město Stínu,jež byl Před Počátkem Věcí,neboť stín je temnota a temnota je mnohem starší než světlo.“.
I  zde byl blahobyt,i  zde byla spokojenost.
„Toto může být i  na Zemi.Ale musíš Pozvat Stán na Svět.Nechej vytesat na nejvyšší horu celé Babylónie ódu na ódu na otcovský stín,jež je Provždy.“.
Ale Chamurabi se ještě nemohl rozhodnout,ještě ne.
Byly zpět v  Chamurabiho ložnici.
A  Král za Zrcadlem(neboť Chamurabi již podle pohledu poznal,že je Králem
,mnohem větším,než by on mohl kdy být) pokynul Chamurabimu a Chamurabi předstoupil před zrcadlo a vstoupil skrze něj.Necítil nic neobvyklého,jako by šel palácem a poté uzřel obřího Krále,Velkého jako Hora.A  Král promluvil hlasem povodně:
„Vítej Hamurabi,jež jsi králem-zvoleným.“.
„Zvoleným?“ nechápal král.
„K  Velkým Věcem,Velkým i  Pro Nás a Pro Nám Nejbližší.“ zahřměl Král z  výšky.
Pak pokynul svou tlustou rukou s  masitými modrými prsty směrem ke kamenému městu za kamenými hradbami.Chamurabi se podíval na město a zdálo se mu ponuré,bez světla,když tu zjistil,že město leží a on postává v  jeskyni.
A  uviděl Chamurabi kamenné strážce a prošel kolem nich tak drze,jako žádný člověk kdy předtím,nebo potom a uzřel město.Město kamenné a nevlídné,tvrdé a na pohled zlé.Nebyli zde lidé,ale šedá stvoření v  tvaru lidských siluet.A  Chamurabi měl strach,největší jaký kdy měl.
„Není to nádhera?“ zahřměl Král.
„Ale….…je to takové ponuré….…a nepravé.“ promlouval třesoucím se hlasem vládce Babyloňanů.
„Ano.Každý lže a pravda se zde nezrodila.“ řekl Král.
„Ale potom se zde musí žít strašně!“.
„Strašně?Každý lež je zradlem pravdy a tento Svět a toto Město je upřímější než Lidé,jež někdy mluví lži a někdy pravdu a jimž nelze věřit v  plné míře.
Zde každý pravdu zná,neboť věří v  lži a Já Znám Každou Pravdu,neboť Znám Každou Lež.“.
A  nenechajíc panovníku lidí čas,řekl:
„Může být Lež i  na Zemi,stačí ji pozvat.“ řekl prostě Král.
A  poté byl Chamurabi zpátky v  svém pokoji.A  byl celý rozrušen,ale poté uzřel skrčenou bytost,jak se k  němu šourá.Ta bytost vzala křídu a vykreslila v  vzduchu dveře,nimiž prošla a Chamurabi šel za ní.
Pojednou mu bylo,jako když jde mlhou a spatřil jedinou místnost,plnou od podlahy k  stropu tisíci stohy papíru(ale ten Chamurabi neznal),popsané písmem,jež není Lidským a jež žádný člověk nemá právo znát.A  v dáli viděl Chamurabi šourající postavu a dostihnuvši ji,ukázala mu postava zaprášenou knihu a král ji vzal do ruky s  obtížemi a potem (neb byla opravdu veliká,větší než jakákoliv kniha napsaná člověkem) a nahlédnuv do ní,pocítil strach.Strach jež přesahoval všechny hranice a jež byl mnohem větší,než v  Městu Lží,strach,jež již není strachem Lidí,ale Strachem Bohů,
jež nikdy nebyl bán člověkem,až do tehdy.A  Chamurabi uteknuv z  místnosti
,ocitl se v  své ložnici a prohlásil své rozhodnutí a všechny vykázal.
Poté stvořil první zákoník,navzdory tomu,co se dozvěděl a věděl,že jedná špatně,ale musel se rozhodnout,ikdyž není lidem dáno se rozhodovati o  osudu,on tak učinil ve frašce jež stvořil.Neb nemohl akceptovat co věděl, skryl se v  iluzi,v  níž přivedl celé lidstvo na mnohé věky.