Nokturno.net / tvorba / dílko

Smysl Života

I.
Smysl života byl znám na světě,tehdy na počátku,dávno než se zrodil lidský i  jiný rod.Poslední strážce Smyslu života byl Arnin Archouwa,157. strážce a přítel Tenna Lidu Světla,jehož sám byl členem.Když ale zemřel Ainoushi III.,neměl u  jeho syna Ainoushiho IV. zastání a když se zrodilo lidské pokolení-to jej natrvalo dorazilo.Když se při zrodu nového aspektu(jakým lidé tehdy bezesporu byli) vytvářeli nová pravidla a zákony existence,jedním z  nich se stalo to,že když si člen jak Lidu Světla,tak Lidu Stínů sundá zlatou/stříbrnou­(podle Lidu) masku/tvář z  holé,nijak se nelišící plochy na hlavě,stane se člověkem
,stejně smrtelným jako byl předtím nesmrtelným.Tento zlozvyk měl i  Archouwa a bohužel mu podlehl.
Zemřel dva týdny poté,co se stal člověkem,opuštěn a sám v  prachu….….
-------------------------------------------------------
Bylo to staré město lidského rodu,zkažené zevnitř i  zvenčí.Zde byl počátek legendy o  Sodomě a Gomoře.A  i zde se stalo,že zdejší kněží přivolali apokalypsu.Jejich město bylo zavaleno tunami zeminy.A  poté si na ně již nikdo nevzpoměl.Po 400  letech se však v  hoře,v  jejíž útrobách nyní a už navždy bezejmenné město leželo,něco začalo hýbat.Z  hory se vynořil Archeothophomo­bil,poslední funkční z  města i  na světě.Řídil ho Legoth.
Přežíval se zbytky umírajícího a sebepožírajícího lidu,který žil v  hlíně po celá staletí.Byl posledním svého lidu na zemi,ned všichni ostatní už byli zkonzumováni.Legoth se rozhlédl po krajině,kterou nikdo z  jeho lidu neviděl
a ti jež tehdy,před tak dávnou dobou viděli,se o  něj nestarali.Legoth si brzy ukradl koně a s  tím,co si mohl,nebo chtěl vzít s  sebou se vydal na sever.
Na Severu bylo město Arnarriphosime,kde vládl Král Sogothi-Marri-Ju.Bylo to vytesáno na každém domě jazykem Urruskakini,kterým mluvila většina lidí i  tehdy.Legoth jej naštěstí znal.Ubytoval se u  jednoho bezzubého obchodníka a prodal mu pár kusů několikasetletého zlata.Brzy na ulici uviděl mladou ženu,kterou nikdo neznal.Šel k  ní.Brzy z  ní vynutil,že je to Princezna Usuru,jediné dítě krále.Nakonec se svěřila,že by nechtěla předat dědická práva svému destinovanému manželovi,jak si přál otec,ale stát se samostatnou královnou,ale nemohla vyvolat revoluci,protože jejího otce všichni milovali.A  když jí na náhodném chodci názorně demonstroval možnosti svého technického vybavení,rozhodla se mu předat svůj „problém“.Když to,co z  krále zbylo a co mohli seškrábat ze stěn pochovali, se Legoth setále více vtíral do dvorních záležitostí.Jednou požádal královnu o  to,aby mu dala syna.Ona odmítla,ale on jí připoměl:
„Lidi jsou schopni uvěřit čemukoliv,pokuď jim dkážeš,že je to možné.A  může to být absolutní lež.Nebo pravda,to je jedno.A  já….…­...pořád mám své….…hračky.“.
A  tak se vzali.A  když se Legothovi narodil syn Oguth,dal jej prohlásit spolukrálem a sebe jeho regentem.Rok poté královna záhadně zemřela,načež byl dopaden a popraven „viník“.Legoth byl regentem ve jménu svého syna a brzy,bez jakýchkoliv brzd,si vystavěl pověst satana.Arkueský klášter mu odmítl provolat slávu a tak proti němu vyslal armádu.Boje trvali 52  dní a křik byl strašný.Když poslední křik utichl,Legoth se procházel mezi mrtvolami.A  tu na něj jedna promluvila.Nebyla to mrtvola kněze nebo mnicha,byla mnohem starší a téměř rozložená.Z  téměř odpadající čelisti vycházeli strašlivé skřeky,které se později začaly jevit jako slova.
„Legothe,synu Moorniatha,syna Agatha,syna Osetha,syna Usesera,jež byl z  rodu Seserů,syn Anisesera III.,posledního z  Hrabat z  Seseru v  dobách podzemních,syna Anisesera II.,syna Ukasesera jež byl poslední,co spatřil oblohu,syna Anisesera,jež byl synem Getherira,jež byl z  rodu Erirů,jež byl synem Erira a nespočetných předešlých generací….…..“.
Toto Legotha překvapilo.Ale mrtvola mluvila dál:
„Chceš být Bohem?“.
„J-jistě….….“ řekl Legoth.„Ale jak?“.
„Zabij slunce.“.
„A-ale….…slunce jež dává život?“.
„Jsi naivní,jako všichni lidé.Slunce se znovuzrodí,když přijde na svět z  nejnovější Boží Mysli.“.
„C-co mám udělat?“.
„Najdi Osterogonoth.“.
Pak mrtvola zmlkla.
Legoth měl zvláštní pocit a radši odešel.Až cestou se mu vybavilo,že to nebyla lidská mrvtola.Ohlédl se,ale už tam nebyla.
----------------------------
Legoth nařídil hledat Osterogonoth.Hle­dali v  knihách,v  textech i  tabulkách,na mapách i  v paměti lidí,ale nic nenašli.Ani nevěděli,jestli Osterogonoth je město,nebo osoba.Legoth jednou slyšel od pocestného o  Městu Lží,jejíž Král znal každou lež a tedy musel znát každou pravdu.
Vydal se na lodi z  mamutích kostí(tehdy ještě chodily po zemy) přes Západní Moře.
Cesta trvala dvanáct týdnů.Pluli přes mrtvě šedavé vody a procházeli několika fázemi kurdějí.
Cestou potkali pouze galéru Lidu Stínů,jehož Tenno se rozhodl se ještě jednou objevit lidem a mezi lidmi.Jeho loď ze skla jakoby se vynořila z  vod a na obzoru zase do nich zapadla.
Legothova galéra přijela k  ostrovu,na němž nikdo nikdy nežil a na němž byla obří brána.Dvacet metrů do výše,z  nichž víc jak tři čtvrtiny byli vertikální sloupy a poslední zbytek tvořil oblouk.Když jí Legoth prošel se svou armádou,nalezl se v  obří podzemní jeskyni bez východu.Za rohem objevil obří město za bětonovou zdí.Když přišel k  bráně,dva mramoroví strážní si vyžádali život jednoho z  jeho vojáků.Když byl voják obětován,brány byli dávno otevřené.Legoth procházel kolem krámů,kde si nikdo nic nekupoval a soch,které nebyli jmenovány.Zdejší lidé byli šedivý,jakoby ne zas tak skuteční.Legoth a jeho vojska šla skrz úzkou uici,úžící se ke konci tak,že mnozí obéznější vojáci zaplnily ulice a tak Legoth pokračoval jen s  15-ti muži,zbylích 250  se zaseklo.Na konci,kde člověk tušil,že se stěny stanou jednou byl průchod.Tím se protáhl i  s vojáky a ocitl se v  kruhovém prostoru vytesaném z  kamene.Kolem byl strašně obrovský,temný prostor,jež se protahoval do výše ve ztracenu.
Legoth se díval před sebe do tmy.
A  tu se ze tmy vymrštila obří hlava,velká jako celá galéra.Žhnoucí oči bez roznic,rohovky či duhovky,jakoby ze skla byli odporné,nad nimi řídké,
zlatavé oboří na jinak holé lebce tlusté,akvamarínově modré hlavy s  dvěma bradami(jedna velká jako tělo dvou a půl lidí) a s  obřím pyskem,temnějšího odstínu modře.Z  nosních dírek obřího nosu vycházela pára,samozřejmě Kobaltová a i  přes mohutnost osoby se vymrštila ze tmy tak rychle,že všichni před ní padli strachy.Na kolena.
„Co tu chcete?“ zněl odporný hlas,tak strašně basový,že z  něj bolely uši.
Zuby byly nažloutlé a brzy se z  temna vymrštilo strašně obézní tělo v  celotělovém žlutém obleku.Ruce té věci byli za ní ve tmě.To byl Král Lží.
„C-chci odpověď!“ vypravil ze sebe Legoth,mělo to znít hrdě,ale znělo to pateticky.Odpověď byla čiře patlogická.
„Odpověď?“ ozval se Král,neb každý věděl,kdo to byl,ikdyž se nepředstavil
.
Z  temnoty se vymrštila obří tlustá,modrá dlaň a brzy držela Legotha.Ten se bál.Král si jej přiblížil až k  červenému oku a pak řekl:
„Legothe,synu Moorniatha,syna Agatha atakdále,atak­dále,ty,ty ze všech lidí chceš vědět kde je Osterogonoth?“.
A  Legoth tiše pískl:
„Ano….…...“.
„Pak tedy ti řeknu,kde se nenachází.Není na Severu,za zemí Eullu,jež drží Trondheim,domov trolů,jejichž železo nemá rovno.Král Lží domluvil.“.
Pak položil Legotha na zem a za chvíli byli všichni na začátku úžící se ulice.
Legoth přemýšlel o  smyslu cesty a pak ho něco napadlo.Zeptal se jednoho obyvatele,zaha­leného v  černém plášti,jež splýval s  jeho obličejem,
bezvýrazným jako všechny zdejší,kolik má rukou.
„Čtyři.“ řekl obyvatel.
„A  mluvím s  vámi?“ ujišťoval svou předtuchu Legoth.
„Ne.“ zněla odpověď.
Legoth na to přišel.
Doplul zpět do Arnarriphosimu a hned předstoupil před svůj lid.
„Vy horo blbosti,“ začal srdečně,„brzy se stanu Bohem a potom vás sedřu z  kůže jako prasata,který jste.“ a pokračoval dále.
Aby se mohl vydat za Eullu,musel poslat poselstvo do Trondheimu a požádat o  povolení zdejšího „císaře“(spíše ředitele těžební společnosti,ale to bychom se dostali do debaty,kterou by kdejaký Trondheimský trol lehce vyhrál).Věděl,že mnoho poselstev nepřežilo a tak nejprve poslal XIII. legii.

II.
Necháme krutého regenta,aby se vzdouval ve svém paláci a zaměříme se na jeho služebníky,na XIII. legii.Skádala se z  18-ti mužů,z  nichž 16  byli zločinci a sodomisté a jejich velitel byl věčný ožrala,který se opil již před narozením díky alkoholismu své matky a od té doby nevystřízlivěl.Měl obří noc a znali ho pouze jako Velitele.
Jediný slušný člen legie byl mladý Euse,který nejvíc trpěl.Byl sluhou i  majetkem členů legie,kteří si na něm vybíjeli zlost nebo ho mlátili prostě pro zábavu.Euse neměl v  životě štěstí.Jeho rodiče zabily krysy,když se bránili revoluci švábů.Jeho chůva s  ním mlatívala o  zem,protože se s  ní hádal manžel.Ve škole sloužil jako učební pomůcka.
Euse toho dne nesl Velitele na zádech,ostatně jako každý den.Šli před dlouhé pláně písku na severu,v  zemi Deškazal,kde žili jen lidé,kteří uctívali písek a nesnášeli cizince.Všude nechávali střepy,protože tehdá boty ještě nebyli vynalezeny a nosily se přinejlepším onuce.Euse byl zrovna unaven a v  tu chvíli se mu do nohy zaryl střep,opravdu­,opravdu hluboko.Zařval bolestí a pustil Velitele na zem.Když si Euse vytáhl střep z  nohy,uslišel trochu povědomí,ale přece neznámý hlas.
„Tak se jen nedívejte,pomozte tomu chlapci!“.
Euse se otočil a viděl….….…..Ve­litele,jak klidně,neplandavě stojí na nohou a oprašuje se.Do té doby mu nevadili ani vši,natož prach.
„No?Co na mě hledíte?“ a skutečně hleděli.Všech 16  individuí.Brzy se Velitel otočil a řekl:
„Když vy nebudete chlapi….…..“ a vzal Euse na záda.
A  brzy došli před vesnici.Byla jiná než ostatní,které kdy viděli(ne že by to bylo mnoho,koncept vesnice byl tehdy poměrně nový),protože její budovy byli z  kostí.Nikoliv mamutích,ale mnohem menších,jejichž původ nemohli určit,ani když se sebevíc snažili.
Prošli branou a vesničané je uvítali jako hrdiny a počali je hostit.Velitel a Euse odešli,protože nemohli najít jistou část své výstroje.Když se vraceli,
slyšeli z  vesnice nelidské skřeky.A  poté uviděli jak vesničané za prostřeným stolem jedí maso….…...a po chvíli uviděli na talíři hlavu jednoho vojáka.
Poznali,že je zle.Jali se ukrýt a vlezli do první chatrče,kterou nikdo neobýval
.Na stěnách byli masky z  kůže a kostí,nejrůznější podivné nástroje,ze kterých šel strach a bolest na neurčitých místech těla jen když jste se na ně podívali.Na stole byla krabice špendlíků.
Brzy se otevřeli dveře a vstoupil šaman.Velitel,vi­douc nebezpečí vzal do hrsti špendíky a hodil je po šamanovi.Jeden špendlík Šamanovi vyhloubil na čele díru a bylo po šamanovi.Velitel a Euse se poté nasoukali do šamanských šatů,jež našli v  chatrči a vzali s  sebou zásoby ze spíže a odešli z  vesnice,protože měli úkol a věděli,co by s  nimi Legoth udělal,kdyby se vrátili předčasně.Brzy,po mnoha dnech,doši k  přístavu a zaplatili za převoz.
Neměli namířeno přes moře,ale na oblohu,protože odtud vyplouvali vzdušné lodě do Trondheimu.Nasedli na jednu loď a po pár dnech byli dovezeni k  šedé kouli provrtané skrz naskrz uprostřed nebes a sestoupili.
Jediná budova na povrchu byla malá dřevěná budka,za níž sedělo něco,
podobno člověku,ale se šedou kůži a s  miniaturníma ušima a velkým nosem.Na budce bylo napsáno:„Imi­grační“.Nic víc.O  pravopis se zde opravdu nestarali.Trol po chvíli odložil noviny s  nerozluštitelným písmem a řekl poté,co pohlédl na Euse a Velitele:
„Co si přejete?“.
„Chceme za Císařem.“ řekl Velitel.
„Kterým?Asna­bražským?Osra­bereckým?Müllhe­imdorfským?To jste špatně,
tady je Trondheim.“zněla nechápavá odpověď.
„My chceme za vaším císařem.“ trval na svém Velitel.
„Aha.“ řekl trol.Pak vytáhl formulář,pečlivě ho vypsal písmem nepodobným ničemu známému a pak jej dal oboum podepsat.Vzhledem k  tomu že Euse neuměl psát tak učinil pouze chabý pokus o  napodobení Velitelova stylu.
Pak byli oba nasměrováni k  hluboké díře.Bylo jim řečeno ať skočí,tak skočili.Padali hodně dlouho až,velmi lehce dopadli na zem.Kolem byli nekončící a sobě podobné šachty a doly a díry a prohlubně,podobny sobě, jako by je vyleptal stejnou kyselinou.Brzy je uhodila do očí nevýrazná tabulka nad jednou dírou.Prošli jí,ovšem uvnitř byla samá tma a tak několikrát zakopli.Na konci chodby byl sál tak ohromný,plný zlata a scoh a plastik a neskonalé dokonalosti.Na zlatém trůnu seděl obrovsky svalnatý člověk v  hermelínu se zlatou korunou na hlavě a s  desítkami medailí všech různých tvarů.Byl to Erachthar,Císař Trondheimu.Vypadal jako nejvyšší ochránce,jako člověk-dobyvatel až na šedou kůži.Ne že by to shazovalo jeho důstojnost.Už předem věděl,o  co jde a lehce pohnul rukou směrem vedle sebe.Za chvíli se vyřítili strážní v  brnění a obklopili Velitele a Euse.
„Normálně,“ozval se Císař chraplavým hlasem,„bych vám povolení dal,ale po tomhle….…!“ a zamával formulářem.Byl to ten samý,který podepisovali na povrchu.
„Víte,“pokra­čoval,„co jste vlastně napsali?!“.
Císař dal papír před sebe a četl:
„Císař Eramuru bylo prase bez hlavy.“.„Eramuru byl můj otec!“.
Těsně předtím,než byl málem vykonán rozsudek smrti,umluvil Velitel Císaře a tak dostal Legoth povolení.

III.
Když se přeživší členové XIII. legie vrátili k  Legothovi s  kusem papíru,který znázorňoval povolení,Legoth je hned nechal popravit a připravil novou výpravu.Za tím účelem nechal vybudovat moderní Eustechomobil,
výkonější verzi Archeothophomobilu a s  ním a s  21  000 vojáky se vydal k  Eullu.Když projížděli kolem Eullu,zvané země Sebevrahů,jejíž obyvatelstvo se samo zabilo,mnoho z  Legothových vojáků se k  nim připojilo a Legoth málem také,naštěstí ho však jeden odjakživa trudomyslný a tedy imunní voják polil vodou.Brzy dopluli k  místu,kde podle pověstí svět končil,ale
….…ou­ha!Nebyla to pravda!Brzy uzřeli černé hory vystupující z  vody a pojednou se „loď“ zastavila.Když se podívali do vody,uzřeli,že je ucpána mrtvými těli.Později přišli na to,že jejich koncentrace je tak hustá,že se po nich dalo jít.A  tak se armáda přesunula po mrtvolách.Šli tak dlouho,že již slunce,jež bylo sotva vidět skrz hnusné mraky,dávno zapadlo.Byli nuceni rozbít tábor na tělech.Většina z  nich neusnula děsem,ale Legoth spal jako zabitý.Ráno,pokuď se to dá ránem nazvat,bylo zjištěno,že velká část mrtvých se ponořila a tak mrtvé řady ještě rozšířila.Legoth se rozhodl vydat dále a po osmi hodinách stanuli před něčím žlutavě železným,ve tvaru několika trojúhelníků a z  dveří,ze kterých plynula voda plynuly i  tisíce mrtvých po vodě.Zde byla koncentrace nestejná a místy tak záludná,že se pod vodou ocitlo na 30  vojáků.Legoth nakonec vešel do budovy a uzřel na stropě jednu obří plastiku slunce.Po chvíli ustrnutí vzal strojní pistoli a začal střílet do plastiky.Tak se za chvíli sesunula a zabila Legotha i  většinu vojáků.Ti,co přežili a dostali se zpátky na Eustechomobil se věštinou navzájem požrali a až poté,co jakž takž vydedukovali,jak to funguje se dokázali vydat na cestu domů.Cestu,která trvala dvacet let.Když Eustechomobil dorazil k  břehům jejich království,žil už jen jediný,chromý a senilní stařík,který událost převyprávěl tak,že Legoth byl brzy uctíván jako Bůh Marnosti.Dočkal se.Smysl života je zde někde popsán,ale nejsem Archouwa,abych vám ho dokázal oddělit.